XII. Který se pro nás krví potil

V noci před svým umučením prožíval Ježíš úzkost. Jeho pot byl jako krev (Lk 22,44). Byla to smrtelná úzkost. Úzkost a strach před koncem, před nocí smrti, před opuštěností, před mocí zla, před vydáním sebe.

To byla hodina pokušitele, který jej chtěl přemluvit, aby se vzdal Boha a myslel jen na sebe.

Ale Ježíš se modlil a v modlitbě se propracoval ke svému Otci: "Můj Otče, ne má, ale tvá vůle ať se stane". (Lk 22,42).

Také ty máš někdy strach, strach z lidí, strach z opuštěnosti, strach z kříže.

Ale neboj se! Boží anděl bude posilňovat i tebe, abys byl poslušný víc Boha než svého strachu. Musíš se však modlit, nebo podlehneš pokušení. "Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je sice odhodlán, ale těle je slabé". (Mt 26,41).

Pane, pomoz mi překonat můj strach!