XIII. Příběh třetí - Růženec a vojáci

Když po první světové válce Angličané obsadili část Porýnská, stalo se v Kolíně nad Rýnem toto:

Ve voze pouliční dráhy vypadl dívence růženec, když vytahovala kapesník. Lidé se začali divně usmívat a již chtěli říct jedovatou poznámku. Vtom promluvil anglický důstojník, který seděl vedle děvčátka: "Hleď, ja mám také růženec, ale ten je až z Jeruzaléma, ukaž mi svůj". Prohlédl si růženec, pochválil dívenku a dal ji tabulku čokolády. Nikdo ve voze nepromluvil. Byli zahanbeni.

Raněnému vojákovi spravovala řeholní sestra kabát. Při tom z kapsy kabátu vypadl jeden desátek růžence. Sestra se usmála a řekla: "Zdá se, že růženec byl také ve válce a že mu padli jeho čtyři kamarádi". Raněný pravil: "Byl ve válce a povím vám, jak ztratil čtyři kamarády. Bylo nás pět v zákopu a čekali jsme nepřátelský útok. Já jsem si vzal růženec a tiše se modlil. Tu prosí můj soused: Dej mi jeden desátek, já se budu také modlit. Když to viděli ostatní, chtěli také jeden desátek. Nevím, kde jsou moji čtyři kamarádi, ale to vím, že nás desátek uklidnil. Cítili jsme, že je s námi Bůh a jeho svatá Matka že se za nás přimlouvá při té modlitbě".