XVII. Příběh čtvrtý - Růženec Otce Pia

Jedna kajícnice se obrátila po zpovědi na Otce Pia: "Otče, určete mi modlitbu, která by mne provázela po celý život a zároveň by byla projevem poslušnosti vůči vám." Otec Pio bez rozpaků odpověděl: "Růženec".

Jiná žena mu sdělovala, jaké těžkosti má při modlitbě růžence. Nevěděla, zda má myslet na jednotlivé zdrávasy nebo na tajemství. Otec Pio jí odpověděl: "Je třeba dávat pozor na zdrávasy, to je na pozdrav, kterým se obracíš na Pannu Marii, ale vlož ho do tajemství, o kterém rozjímáš. Maria byla přítomná ve všech tajemstvích, měla na nich účast svou láskou a utrpením".

V noci Otec Pio spával s růžencem v ruce. Přes den se ho modlil téměř bez přestání. Otec Pio nikdy nekázal, nic nenapsal, ale trpěl a modlil se. Modlil se především růženec, jehož duchovní rozměry byly tak široké jak jeho apoštolské srdce.

Růženec je modlitba milujících srdcí. Kdo nemá lásku, nemůže se dobře modlit růženec. Sílu modlitby neměříme délkou nebo krásou slov, síla modlitby záleží v důvěře, s jakou ji konáme. Modlitba lotrova obsahovala jen několik slov, a otevřela mu nebe. Vycházela ze srdce plného důvěry.