Krátká úvaha:

Snad každý se v životě setkáme s tím, že se lidé diví, že se snažíme dodržovat přikázání, žít v souladu s Kristem a k čemu to vlastně je.

Nejvíce mě ale dojímá (či spíš dožírá), když se věřící lidi snižují v médiích, či už v rozhovoru psaném, nebo v televizi.

Té televizi moc nedám, ale když už procházím kolem zaplé, tak zrovna nedávno, v nějaké talkshow, byl rozhovor s hercem, o kterém se vědělo, že je věřící.

Samozřejmě, že to je jako voda na mlýn, když jsou věřící lidi v mnoha očích blázni, žijící si ve svém světě.

Tak doteď vidím ty vykulené oči moderátorky, jak se ptá: "A to vy jste jako ten, bigotní katolík??"

 

Ono to je spíš tragikomické, ale teď když to píšu, chce se mi přesto smát, asi když si vybavím ten výraz moderátorky.

Jaký bigotní katolík?? Katolíkem přece buď člověk je nebo není! Buď se hlásí ke Katolické církvi a dodržuje pravidla a když je dodržuje (či spíš snaží se dodržovat), tak je to proto, že se ztotožňuje s touto naukou víry, že jde o vnitřní přesvědčení. Nikdo nikoho nemůže k ničemu nutit.

Nebo je snad nějaké stupňové dělení katolíků? Na "light" a podobně? O tom nic nevím. Jo, někdo se může chovat "light", ale ono každý dřív nebo později přijde na to, že nic se nedá dělat polovičatě.

A koneckonců, sám Pán má jasno. Tak buď řekni ano, ano nebo ne, ne. Tam je to srozumitelné. Ale když se jednoho dne cítíš "light" katolíkem, druhý den na vážného katolíka, co to je?

 

Takže jen tak..co mě napadlo, moje plky na dnešní den :-))