Tak myslí ženská a tak chlap, názorná ukázka:

 

Tož, včera mi volá můj milý. Na tom by nebylo nic zvláštního. On mi volá 1x denně určitě. Ale tentokrát to byl už druhý telefonát. Když jsem došla z práce. Je fakt, že to, co mi řekl, mě skutečně mile překvapilo. My jsme se totiž dostali do jakési setrvačnosti, rutiny, kdepak je už to třepání se před každou schůzku, nějaké líbání, skoro žádné .. aneb "můj s mojú po dvaceti letech". My máme však tu výhodu, že jsme se poznali již v přezrálém věku :-D a tudíž ani já si žádné iluze nedělám. Kromě toho je mi úplně jasné a poznávám to i prakticky, že chlapi uvažují a jednají zkrátka JINAK. Tak to bylo, je a bude. Nejlepší je se s tím smířit a akceptovat to. Také nemají potřebu vyjadřovat city - slovně. Prostě mají pocit, že když jednou řekli "Miluji Tě", že to stačí, však co by to měli opakovat pravidelně. A těžko se jim vysvětluje, že my baby zkrátka tuto citovou stránku velice potřebujeme. My víme, že nás miluje, ale potřebujeme být o tom ujišťovány. A když tu a tam přichystá milý nějaké překvapení v podobě kytičky nebo večeře či výletu, jsme celé blažené a zjihneme. Copak chceme zas tak moc? Zpráva pro muže: ženské myšlení a jednání taky bylo, je a BUDE stejné. Vezměte to prostě. Smiřte se s tím a akceptujte.


Následující příspěvek bych s klidem mohla nazvat "Jak matka s dcerou hysterčily". Takže, jak jsem řekla, telefonuje mi milý, v telefonu měl nezvykle rozzářený hlas. A netrpělivě (a potutelně) se mě ptá: "Když přijedeš? Mám pro Tebe překvapení.." Já, ženská, ne, rozsvítily se mi oči, a protože on teda nějaké to překvapeníčko nedělá jak je rok dlouhý, úplně mě to usadilo.. i proto, že předešlého dne jsme měli trochu napětí, tak jsem myslela, že se mu to uleželo a chce se tak trochu udobřit a tím mi říct, jak mě má rád. A ještě mu říkám ( tím překvapením, že má pro mě překvapení) "A proč vlastně?" A on: "A proč ne?" A já na to: "Vlastně ano, proč ne .."

 

A teď po zavěšení, no co myslíte, jaká byla moje reakce. Seběhnu schody s očima jak knoflíky a říkám mamce: "Michal má pro mě překvapení!" Začaly jsme probírat různé varianty. A teď říkám, vlastně nás to napadlo ve stejném okamžiku: "A co když má nachystaný zásnubní prstýnek??" Hysterie hadra. Ještě že mě udržuje ten zdravý rozum... páč zanedlouho moje nadšení trochu opadlo, to by byl tak nějaký pohádkový sen a to mi k němu nesedí. Shodly jsme se víceméně na kytce, ale i to jsem brala s rezervou. Navíc je velmi praktický, pracovitý, nemá rád záhalčivost, a říkám mamce: "Jak ho znám, nejspíš mi s happy výrazem(=s takovým, jak když dítě ukazuje jeho nejoblíbenější hračku, kterou má nebo dostal a vy nemáte srdce mu tu mega radost kazit) ukáže plácek na zeleninovou zahrádku, o kterou se budu starat.. "

Můj milý bydlí pár km od mého bydliště, tak jedu v buse, přemýšlím. Ještě jsem byla předtím koupit něco v obchodě a ještě jsem tam přemítala, no by snad chtělo láhev vínečka, dáme si po pohárku.. :-)) (které jsem nakonec nekoupila .. a stejně jsem si pak řekla, že kdyby to byla výzamná událost, tak by se o to jistě postaral už on). Já se směji už teď, když to píšu, poněvadž vy ještě neznáte tu pointu, ale já už ano..

Milí moji, metaforicky řečeno, asi takto: od té zeleninové zahrádky jsem nebyla daleko.. Přijdu tam, jdu přes průjezd, překračuji kýbličky s barvami, ale ještě jsem nic netušila, páč to mohl použít i někde venku, ale pomalu mi to dochází, všude otevřené dveře, dojdu do kuchyně, která celá prozzářená, vymalovaná do oranžová a můj milý s happy úsměvem dotahuje strop.. Což o to, překvapení, dokonce příjemné to i bylo, ale mojí odměnou bylo pak stírání podlahy..