... z Blatnické hory, od Sv. Antonínka. Je to jedno z míst, kde vnímám tu promodlenost poutníků, má to tam zkrátka zdravý "luft", nebo co. Poutě tam bývají často, taková asi nejvýznamnější je asi Dožínková, která se letos konala 28.8.2011. Hlavním celebrantem byl arcibiskup P. Jan Graubner.


Musím říct, že mi sedl, protože šel k věci, mě už třeba neoslovují kudrlinky, mašličky, trochu násilný apel na "srdíčko", "krásno", no tohoto druhu zkrátka. A pokud se to spojí ještě s odkazem na historii, tak je to takové plnohodnotné. Já jsem skutečně naslouchala a pamatovala do posledního slova a těšila jsem se, jak vám to všechno povykládám, či napíšu. Přesto však jsem schopna toho napsat ani ne třetinu.. to se mi stává pořád..

No ale třeba i v těch pár myšlenek se dá najít poklad, uvidíme.

No, začal tím, že přicházíme na Děkovnou dožínkovou pouť. A že JE ZA CO DĚKOVAT (což je pravda). Jednak za hojnost úrody a také už tím, že my se máme skutečně dobře. Stačí totiž projít další země a pochopíme, že se opravdu máme dobře. A oslovilo mě přirovnání s tím, že svého času byl také Jeremiáš, povolaný od Boha, poslán prorokovat mezi lid. Stal se prorokem. Cílem toho všeho bylo VAROVAT. Lidé se totiž měli moc dobře a příliš se starali o hmotné statky, ale o to více zapomínali na duchovní stránku. A protože se měli dobře, tak ho ani neposlouchali, dokonce přišly časy, kdy samotný Jeremiáš byl vystaven nejen nepochopení, ale i potupě. A nedá se to takto zvládat donekonečna. Pak už byl tak vyprahlý a deprimovaný, že řekl něco na způsob: "Pane Bože, už NE! Já už prorokovat nebudu! Už mě to zmáhá!" Jenže, přesto v něm natolik plál a sílil plamen Ducha Svatého, že musel, zkrátka MUSEL, hnalo ho to dopředu.

Arcib. P. Jan Graubner také vyzdvihoval duchovní stránku. Říkal, ano, i tělo si žádá své, ale pokud budeme dělat jen to, co chce tělo, pokud budeme dělat JEN TO, CO SE NÁM CHCE, stáváme se otroky. Říkal, že zanedbávání duchovní oblasti má za následek to, co bychom si s tím i těžko spojovali. Že nedostatek péče o duchovní stránku má často za následek i krach materiální stránky, který se třeba může projevit i v mezilidských vztazích, v rodině. Třeba se každý diví, když se rozpadne manželství, o kterém se vědělo, že to byl dobrý pár, a vztah rozbije někdo třetí a teď třeba nastanou tahanice o majetek, nakonec třeba ten dům nemohou ani prodat a klademe si otázky, jak je to toto možné? A nechápeme. Ale často se ukáže, kde je je ten prvopočátek příčiny toho všeho, když zajdeme do hloubky pátrání.

Povzbudil nás, že me hledat Ducha, že se nemáme vtáhnout k světskému. Neopoměl zmínit pudy, které často ovládají a zmínil i stav čistoty. A lásku. Nejsou to sice nové věci, ale potřebujeme se k tomu vracet, slyšet i opakovaně. Láska, to není cit, ale Láska znamená především CHTĚNÍ DOBRA PRO TOHO DRUHÉHO.

Že máme VYTRVAT. Teď se mi vybavila taková asociace, v jednom mém článku - už nevím, který to byl -, kdy jsem nastínila myšlenku kněze, který povzbuzoval, že i když se nám zdá, že je nás hrstečka ("nás věřících", kteří se snažíme o jednotu s Kristem, o poctivý křesťanský život), že třeba často nevidíme smysl, že spoustu lidí žijí jinak a nechtějí to ani měnit, ať vytrváme, protože díky této hrstečce nás (potažmo lid) Pán stále ZACHOVÁVÁ.. Paralelně nastiňuji i událost v Ninive, kdy Jonáš šel hledat 40 spravedlivých, a když se ptal, a když najdu jen 30, a Bůh říká, i jen kvůli těm 30, 20, i když jich bude 10, Ninive nezničím. Ani kvůli tomu JEDNOMU spravedlivému ..

Jsem ráda, že jsem mohla být i u takových událostí, jako slavnostní odhalení památeční desky významného malíře Jožy Uprky, žijícího v letech 1861-1940. Právě letos si připomínáme 150.let od jeho narození. On sice nebyl rodák z Blatnice pod Sv. Antonínkem, ale jeho díla zabírala stěžejní oblast právě lidi ze Slovácka. Ztvárňoval prostý lid, u práce, slavnosti, dožínek a dokonce jako první se odvážil ztvárnit i modlící se lid. To je totiž oblast, která se vytváří obtížně. Zakázku na pamětní desku dostal dnes mezinárodně uznávaný mistr sochař, pan Otmar Oliva, žijící na Velehradě. Otmar Oliva říkal, že v životě je podstatné mít také své rádce, spoluporadce. On měl (v souvislosti s jeho profesí - uměním) takové tři: 1. P. Tomáš Špidlík, 2. P. Šuránek, 3. akad.malíř Vladislav Vaculka. Slavnostního odhalení se zúčastnili významni zástupci Jihomoravského kraje, dílo posvětil arcibiskup P. Jan Graubner. Jako spíš takovou kuriozitu, či trošku k zaplakání, jak si někdy oceňují vlastní občané vlastního, je třeba střípek, kdy Joža Uprka získal v roce 1894 ve Francii ze všech tamních vystavitelů prestižní ocenění za obraz "Pouť u svatého Antonínka". Ten samý, který byl předtím odmítnut na výstavě v Praze ..

Památeční deska je instalována na kostelíku Sv.Antonína. Zvenku a zboku, blízko sakristie.

http://www.otmaroliva.cz/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jo%C5%BEa_Uprka