Plač!

Nezapomeňme! Sv. Benedikt předpisuje řeholníkům: "Denně své minulé hříchy s kvílením a slzami v modlitbách Bohu vyznávat!" Lkající dojdou milosrdenství!

A ten druhý pláč - smutek -soucit se Srdcem Páně, tolik zraňovaným našimi hříchy. - A třetí slza Bohu nesmírně milá. Tu slzu plakávali svatí - nejvíc svatý Augustin: "Pozdě jsem si Tě zamiloval, Kráso věčně mladá .. Lásko nekonečná .. Pozdě! ... "

Pomyslíš-li, kdo je Bůh a jaká je Jeho láska, vidíš, že celá věčnost nestačí, abys Ho dosti miloval .. A tu vidíš, jak pozdě jsi přišel ku pravému poznání, ku pravé lásce! Spěchej s Láskou! Neztrácej času! Už dost ztraceno! A lituj často, že tak pozdě chápeš pravý smysl života! Takováto lítost jistě získá duši milost ustálení v lásce, vzrůst v lásce! A co je nad tuto milost vzácnějšího? Co je proti ní i celý svět? Celý svět i se svou přízní a svými radostmi?