8.září

Pohled do nekonečna

Narození Panny Marie. Slavná kolébka. Díváme se, koho nám to dala - do jakých krás a velikosti vyrostl neposkvrněný život, který tu dnes vítáme na svět.

Vše, co konáme, i ta nejmenší maličkost jest kolébkou něčeho věčného. Velmi se radí cvičit se v těch pohledech, umět se dívat ode všeho do nekonečna - do věčnosti. Ten pohled nám zjeví pravé hodnoty - to je ten pohled Aloisův: "Co mi to prospěje pro věčnost?" - Vzhůru srdce - ode všeho do nekonečných oslav.  Tam je jasno, tam se vše správně vidí a posoudí ..

Jsou krásné duše, které si tak navykly na tyto pohledy, že jsou s nimi důvěrně spřízněny! I tvá duše má být krásnou. "Vše, co konám, je začátek něčeho věčného!" Vše, co dělám a trpím, zde skončí, ale to vše změní něco na mé věčnosti. Vše zde končící, je začátkem něčeho, co neskončí! - Vážný a odpovědný je život! Je to štěstí umět se ode všeho dívat do nekonečna!

 

9. září

Boží velebnost

Je vždy nesmírný zisk růst v poznání Boží Velebnosti! Vracejme se často k tomu úkolu života! Boží Velebnost je nesmírná, taková, že by ihned člověka usmrtila úžasem, jaký by k němu vzbudila, kdyby ji viděl nezastřenu. Když Mojžíš měl hovořit na Sinaji s Hospodinem, varoval lid, aby se k hoře nepřibližoval a nedotkl se jí, jinak by zemřel. Ani sám Mojžíš nebyl schopen patřit na Boží Velebnost. A když sestupoval z hory, i odlesk Boží Velebnosti na čele Mojžíšově měl v sobě pro lid něco děsivého (Ex, 34, 29. nn) - A týž Bůh přebývá v nás! Ježíš - Bůh ve Svátosti jest naším pokrmem! Avšak nepůsobí děs a smrt, nýbrž radost, milost a život! Ale přesto zasluhuje téže úcty, jako Hospodin na Sinaji.

Nuže:

1. Pokorně a uctivě se musím Mu klanět, když přijde do mé duše.

2. Pokorně a uctivě musím dbát, abych něčím nezarmoutil Božský Majestát.

3. Uctivě a pokorně se musím již dnes chystat na zítřejší setkání s Boží Velebností v Nejsvětější Svátosti.