V duchu a v pravdě

"Praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a v pravdě", praví Kristus Pán Samaritánce. To znamená - nejen vnějšími úkony, nýbrž i vnitřními, tj. v duchu víry, oddanosti a lásky. Kolik to modliteb denně! Jak velká to moc a možnost posvětit se a vyprosit druhým potřebné milosti! Tu však je potřebí modlit se více v duši než navenek. Srdce se musí modlit, duše se musí klanět, nitro musí být v gestu - úkonu obětování. Kéž umíme věnovat všechnu péči této vnitřní modlitbě, která vytváří vnitřní hodnotu modlitby! Ona je duší modlitby, bez ní je modlitba jen zdání, je mrtva. Známe stížnost Hospodinovu: "Lid tento ctí mne jen ústy, ale srdce jeho je Mi daleko!"

Nuže - světlo na chvíle mých modliteb: "V duchu a v pravdě!" Na hlubinu! Tam v duši to musí být, jako když se slouží Mše svatá ..