XXI. Příběh pátý - Růženec, zdroj síly

Jednou odpoledne roku 1944 se generál Leclerc procházel sám na břehu řeky Djon, která se vlévá do řeky Kongo.

Přiblížil se k němu černoch a pozdravil ho.

- Dobrý dne, pane generále!

- Dobrý den, příteli.

Když černoch viděl generálovu srdečnost, dodal si odvahy a otázal se ho:

- Pane generále, proč jste zde venku sám, zatímco ostatní se hostí uvnitř?

Generál mu položil ruku na rameno:

- Podívej se, já mám před sebou velký úkol. Abych jej mohl splnit, potřebuji mnoho pomoci. Proto se modlím - a otevřel ruku, v níž měl růženec.

V očích takových hrdinných vojáků růženec nebyl modlitbou dobrou jen pro staré babičky.

Každého z nás čekají životní boje. Je moudré následovat příklad těchto odvážných mužů. Jak nerozumně mluvil rolnický synek, který prohlásil: "Až budu svým pánem, první, co udělám, zruším ten protivný růženec v postě". Kdo ví, jestli to stačil udělat.