Na hlubinu!

Bezedná duše se snaží proniknout až ke dnu, k podstatě věci. Běda, kdo se odnaučil sestupovat ke kořenům věcí a událostí a stal se člověkem povrchním. Vnějšek ho zajímá a poutá, detail je mu tím nejdůležitějším. Nezná požadavků, potřeb hlubin. Nikoho neuspokojí, samozřejmě, že ani sebe. Kdo se zabývá malou stránkou věcí, stane se malým. I malé věci mají velkou stránku. Stavěli dům na písku. Přišel příval, vítr, voda jej strhla. Stavěli znovu - z lepšího materiálu, ale zase na písku - a strhlo jej to zase. Neměl základů, se stavbou nešli do hloubky.

Bojme se posuzovat věci a lidi jen dle vnější stránky! Je klamavá. Nejsme-li schopni dostat se na dno srdce, nesdělujme úsudku, neboť je tu nebezpečí, že bychom se mohli klamat a druhému ublížit! Ano, vidíš, co druhý dělá. Ale zda víš, co se děje v jeho nitru? Zda znáš ty obtíže, boje, rány, porážky, vítězství, oběti, dobrou vůli - a konečně bídu a bolest, zda znáš celé tajemství, které se jmenuje člověk? ...

To bys musel znát celé jeho dějiny, všechny životní okolnosti - a ještě bys ho dobře neznal, poněvadž to hlavní se děje v nitru, v duši. A kdo tam všecko uvidí? ...

Jen Bůh!