Sv. Terezie z Avily - trpitelka.

Snad málo světic vytrpělo tolik, co tato světice. Neuvěřitelně mnoho vykonala, nevýslovně mnoho vytrpěla. Zde to vidíme. Volá-li Bůh někoho k velkému dílu nebo k velké svatosti, dává mu velký podíl na Kristovu kříži. Nic tak neotvírá srdce Boží jako mužná odhodlanost trpět pro Jeho Jméno tak, jak Bůh chce. Jen maličké a zbabělé a bezvýznamné duše mívají jedinou starost - nic netrpět. Terezie chce trpět a potom - zemřít. Když se i papežský nuncius a král postavili proti jejím reformám, a Terezie byla od magistrátu v Avile uvězněna, napsala: "Zdaž je větší útěcha, než smět pro Boha trpět? Ano, je to těžké, ale je to nejjistější cesta k nebi. Proto má být kříž naší útěchou, naší radostí! Obejměme jej!"

Kdo hledá kříž, v tom není pýchy. Takové duši neváhá Bůh svěřit veliké milosti, učinit ji nástrojem podivuhodných věcí.

Celé veledílo vykonala Terezie svou důvěrou v Boha, modlitbou a sebezapřením. Hle, tři velmoci i ve tvých rukou! Vezmi je odvážně do rukou, užij moudře a s důvěrou!