Často se modlívám za duše v očistci, ale i umírající, či za obrácení dosud žijících, dokud je čas, jinými slovy "dokud je čas ho nalézt (Boha)".


 

Dnes jsem se tak zamyslela, a uvědomila jsem si, že málo DĚKUJI. Za lidi, kteří svým životem, ctnostmi, čistým srdcem, dávali dobrý příklad a neopomíjeli dobro. Jsou lidé, dost často i světci, kteří byli tak nějak ryzí už odmalinka. Ale jsou i lidé, kteří prošli mnohými vnitřními boji, či dokonce i bohémstvím, nebo i "neřádstvím" a obrátili se. Píšu to proto, že nechci preferovat jen určitou (a specifickou) skupinu lidí. Mám na mysli lidi hluboce věřící a odvážné i skrz "dobu", která v těch časech, kdy oni žili, panovala. Nemám na mysli však jen lidí již zemřelé, ale i žijící a chodící po této zemi. A dnes je obzvlášť vzácné i odvážné (paradoxně) ukázat světu ryzost, pevně si stát za zásadami křesťanství, žít pevným postojem v osobním vztahu k Bohu. Já bych řekla, že i "když se to dnes moc nenosí", čistota a ryzost přitahuje, dává podnět k bouři uvnitř, přemýšlení nad hodnotami, ale i k obrácení. Stačí si vzpomenout na sv. Františka, který svým postojem tíhnout k Božímu, nikoliv světskému, lidi "světské" dráždil. Dráždil tak, že se leckteří k němu připojili, myšleno tím, že začali praktikovat podobný styl života. To vše vyžaduje hlavně pokoru a trpělivost. Možná to kromě odvahy dnes vyžaduje poněkud radikálnější řez. Kromě pevného (a neměnného) postoje zajisté i důslednosti toho, co děláme, čím se prezentujeme, pravdivostí (aby nebyl rozkol v tom, co se vidí vně a s tím, co je uvnitř). Ono není špatné lidi dráždit (nemyslím "řinčení zbraní", mocí nad druhými, zlobou) tak, že nakonec nevydrží a začnou hledat, co na tom Bohu tak všichni mají - asi se poněkud neohrabaně vyjadřuji, tak promiňte). Takže chci děkovat o to víc i za dnešní vzácné lidi, kteří žijí podobným životem. Nemám na mysli přesnou Františkovu kopii, každý má tu cestu a konkrétní Boží vůli ve svém životě zasazenou jinak, ale myslím tím tou ryzostí, pravdivostí.

Paralelně jsem si vzpomněla i na další skutečnost. Vzpomněla jsem si na Jonáše, který šel varovat Ninivany a kdy mu Bůh slíbil, že pokud najde aspoň deset spravedlivých, Ninive nevyhubí. Bůh byl však natolik milosrdný, že ani kvůli tomu jednomu jedinému by Ninive nevyhubil.. to je silné. A já si myslím, že v současnosti je to podobné. Jsem přesvědčena, že právě díky těmto lidem, kteří už nejsou mezi námi na zemi, a přilnuli k Bohu, kteří se modlili slzami, ale i krví (mučedníci) pro zachování té integrity, naplňování Boží vůle a i trápením za obrácení lidství, vysvobození od zlého, svými obětmi za hříšníky, dnes už přimlouvající se za nás v nebi, a také díky žijícím lidem (a určitě jich není málo), nás možná Bůh dosud ZACHOVÁVÁ. Lidstvo.

Jsou to jen mé úvahy. Samozřejmě, že přijde čas, kdy nezůstane kámen na kameni, zlo pořád útočí, je bezpráví, roste Babylon atd., jen si tak říkám, možná že nebýt těchto lidí, třeba by ten konec přišel dřív. A Bůh je ochoten ho zachovat možná právě i díky tomu jedinému spravedlivému. Tak chci na to myslet v modlitbách častěji a to uvědomění nechť je nám povzbuzením k tomu, abychom se sami chtěli přidat a více zakořenit víru v "našem běžném životě" kvůli (a nejen) obrácení lidí..a nakonec, nás samotných. Ale stejně tak naplňovat Boží plán s námi. Pro naše dobro, pro naši spásu, pro pokoj a čistotu duše.