V neděli se farnost Staré Město vydala do televize Noe v Ostravě (13.11). Ta si pozývá farnosti zejména na neděli, kdy je v přímém přenosu vysílaná mše svatá. Je to určitě přínosné pro ty, kdo na mši nemohou a tak je to zprostředkované aspoň takto, byť mši svatou jako takovou televize nahradit nemůže.


Zájem farníků mile překvapil. Jeli 2 autobusy od malých dětí, mládež, zralý dospělý věk, až po babičky a dědečky, kteří se belhají o holi, ale přesto si vyšetřili ten čas a měli zájem jet až do Ostravy. A mně je velmi sympatické, kolik rozmanitým věkovým skupinám není lhostejná tato televize dobrých zpráv, nebo to, co se kolem nás děje. Jel i staromětský kněz P. Miroslav Suchomel + komplet schola a také krojovaní. Někteří, zejména třeba rodiny s menšími dětmi, se dopravovali po vlastní ose, autem.

V Ostravě na nás ve foyer televize Noe čekalo připravené pohoštění (ale i my jsme jim vezli slovácké koláčky, slivovici a také jsme už v autobuse, kdo jak chtěl, přispěli na účel pro televizi Noe a peníze jim pak předali), tam jsme se takovou hodinu zdrželi, než byl čas přesunout se do kostela sv.Václava na mši, který je prakticky hned vedle. Líbí se mi ta vzájemná služba. My tím, že přítomnosti farnosti (t.č. kontréně staromětské) mohou lidé sledovat přenos mše přímo odtamtud - počítáme i tisíce lidí u obrazovek - a oni (pozn.: televize Noe) nám tím, že i skrz televizi mohou tu konkrétní farnost představit. Staré Město se vyznačuje bohatou kulturno-církevní historií, zejména velkomoravskou a také tam probíhá významný projekt, kdy se může podařit to, o co už celé dlouhé roky usilují předkové - stavba nového kostela.

Televize Noe je v podstatě zázrak, v jehož existenci by před pár lety jen těžko někdo věřil. Je zaměřena křesťansky, ale svým obsahem pro širokospektré publikum, tedy nesetkáme se jen výhradně s křesťanskými pořady. A jsou tu také P. ThLic. Marcel Puvák a řeholní sestřička Ludmila Němcová, komentátoři přenosů, či už mší, dokumentů, včetně zahraničních, nebo světových setkání mládeže apod. To vyžaduje jednak bystrého ducha, hlubokou znalost současnosti i historie, znalost jazyků, pohotovost. Např. když byl přenos, kdy byl Svatý Otec v Benátkách a trvalo půl hodiny, než z té gondoly přestoupil na souš, nemůže tam zůstat ticho a prázdná díra, a ukomentovat to a ještě dobře, je taky pěkně náročné, čili i tato služba je UMĚNÍ i DAR.

Pracovníků, kteří se zabývají výhradně televizí, jejich obsahem, přípravami, programy, je 30 (další pracovníci jsou administrátoři apod.) I když i technika se zdokonaluje, tak televize zatím neoplývá takovými systémy (ale postupně se na všem pracuje), kdy by nemuseli třeba hore důle a kolikrát velmi často, přesouvat techniku, kamery apod. Proto je ta příprava - i časová, náročná v tom, že se řada věcí musí vše připravit dopředu, např. i do kostela museli techniku přenést a nachystat. Když vyjedou mimo mateřské centrum televize někam jinam za pořadem, vysíláním, jeden takový výjezd stojí 30-40 tisíc. Jen měsíční provoz televize stojí 1 000 000, s připočtením dalších položek, jak zmíněna doprava/přeprava, platy zaměstnanců (nejsou závratné, ale pracuje dohromady asi 40-45 lidí) a další záležitosti, tak se ta částka pohybuje i kolem 2 500 000 Kč.

Náročná je nejen příprava techniky apod., ale televize Noe vysílá denně 18 hod. (bez reklam, reklamy neprovozuje) vkuse, do jedné v noci, zaměstnanci pracují na plný plyn 7 dní v týdnu, od nevidím do nevidím. Fakta jsou taková: Televize Noe žije jen z darů, čili logicky, dokud bude zájem u lidí (pokud si ji budou přát), bude fungovat i nadále, když zájem nebude, brzy to poznají a jednoho dne může být i konec. Statistiku, kolik lidí sleduje televizi Noe, nevedou, ale denně jim přichází kvantum dobrých ohlasů. To je dobře. Kolikrát lidé (obecně) nad něčím mávnou rukou, protože je něco v menšině, kdy se pro ně něco neoplatí. Byť je nás však hrstka - křesťanů - je velmi dobré, že existuje protipól k té komerci, těm blábolům v televizi, které nemají příliš dobrý vliv na lidi, zvlášť, kteří jsou pohltači televize. Myslím, že se to v tom celkovém myšlení musí promítnout. A myslím, že nám není jedno, v čem naše děti vyrůstají, nebo chceme, aby vyrůstaly. Samozřejmě televize není "samospasonostná" a nemusí se u ní trávit spoustu času, ale když už ji budeme chtít dětem pustit, tak aspoň víme, že tu existuje TV Noe, kde jim můžeme pustit cokoliv vhodného, protože tam nic nevhodného není. Ale i my dospěláci si přijdeme na své, už jen přenosy z těch různých světových setkání se Svatým Otcem apod., křesťanské slovo na den, můžeme si vybrat i z naučných pořadů a kromě různých dalších výčtu nechybí i kvalitní kultura.

Když si uvědomíme, že televize Noe žije jen z darů, tak vidíme, že vše je možné. Dokonce i přes počáteční silnou skepsi. Neboli ještě lépe: "Bez Boha není nic nemožné". Nebylo by-li to požehnáním od Boha, myslím, že takový projekt by nevznikl/neudržel se. Ale je potřeba se za něho, i za toto dílo, za zaměstnance, za všechny, kteří jsou v tomto díle jakkoliv zapojeni, modlit. A také, kdo jak může, přispět, může-li. Sama jsem se měla možnost přesvědčit, že zaměstnanci nemrhají svými hřivnami (o kterých byla řeč i na mši). Náš průvodce, pan Batěk, který nás provázel, pracoval 15 let v televizi a s Noe je to neporovnatelný rozdíl, jak sám říkal.

Kdo vlastně z nás, křesťansky smýšlejících, může třeba o zaměstnání, kde pracuje, říct, že "náš kolektiv je jednotného smýšlení, s totožnými pohledy/názory, s cílem pracující pro Krista, duchovně sjednoceni, společně modlící se, aby Pán požehnal společnému dílu apod." Asi málo z nás, pokud ovšem někdo přímo nepracuje v křesťansky vytyčeném úseku/koncepci, např. hospic a další. Říkala jsem si, Bohu díky za ty zapálené lidi, pro které není nic "škoda", a pro dobro věci obětuji hodně ze sebe, i ze svého času, jen aby měli lidi u obrazovek zajištěn kvalitní program, aby přenášeli křesťanské myšlenky, úmysly do konkrétní podoby, nebo že si zvou i farnosti na té mše, že to můžou lidem, kteří zrovna nemohou v neděli na mši, takto zprostředkovat.

13.listopadu, v den, kdy jsme navštívili televizi Noe a ještě předtím jsme se zúčastnili mše svaté, právě v tuto neděli zaznělo evangelium o hřivnách.

Všem je známo (aspoň tady určitě) evangelium o třech sluzích, kteří dostali do správcovství jeden 5 hřiven, druhý dvě, třetí jednu. Ti dva se s odvahou dali hned do práce, aby je rozmnožili, evidentně pochopili, že je dostali darem a je potřeba ho nějak zužitkovat. Ten třetí si s ní/hřivnou zřejmě nevěděl rady a také se bál pána, tak ji pro jistotu zakopal. Strach ho ochromil. Určitě existuje řada lidí, kteří svou hřivnu raději zadupali z pouhého strachu (dokonce i víru). Ale co komu prospěje zakopaná hřivna?

V konečném důsledku se ukazuje (a tak bych to i chápala), že ani tak nezáleží na dokonalém provedení díla, nebo kolik omylu na té cestě rozhojnění hřiven uděláme, ale právě to, že s nimi něco děláme, nezahálíme, že jen tak nečinně nepostáváme. Bůh podle mě velmi dobře ví, že jsme slabí tvorové, takže můžeme na té cestě spoustu věcí "sepsut", ale podle mě je důležité nezůstávat dlouho na místě, po karambolu se zas zvednout. Myslím, že to, jestli ty hřivny rozhojňujeme či zakopáváme, může svědčit i tom, jak moc si darovanou hřivnu/ny (ne)vážíme jakož i o dalším faktu - buď o naší důvěře nebo malomyslnosti vůči Bohu. Zda i skrz nekončící obavy, přesto všechno za tím jdeme, víme, že je to těžké, ale i tak nepřestáváme vytrvale směřovat k Nejvyššímu cíli.

Myslím, že úmyslem není co největší vrhání se do všech možných činností, abychom se "zalíbili Bohu, zasloužili si milost" (která se zasloužit tak jak tak nedá), a nervačit se tím, co druhý, co kolik kdo dělá, nýbrž zabývat se tím podstatným, ostatním se netrápit a především naplňovat ten dar/tu konkrétní hřivnu, kterou jsme každý dostali (tu jednu, druhý dvě, třetí, pět, jiný třeba deset atd.) A tu mi také úplně asociuje ta myšlenka z Bible "Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává" nebo "Kdo má, tomu bude přidáno, ale kdo nemá, bude mu odebráno i to, co má".

V tomto evangeliu o hřivnách mě dost zaujala myšlenka, kterou vyslovuje pán svému sluhovi: "Málo jsi dostal, spravoval jsi věrně". Ukazuje se, že nejpodstatnější je věrnost Pánu. Čili nezáleží tolik na tom, kolik hřiven jsme do správcovství dostali. Ale jak věrně jsme tou hřivnou/hrivnami Bohu sloužili.

P. Miroslav Suchomel říkal: "Pán je milosrdný, ale také mu budeme skládat účty. Nestačí však hřivny rozmnožovat, ale bude potřeba výsledky své práce prezentovat, obhajovat. Ale i to je ještě málo. Pán uznává jen takové dílo, kdy jsme hřivnami byli k užitku dalším, ne sobě .. " Myšlenka - "(Zadarmo) jsi dostal, dávej dál".