P. Ambros se z těch bloků přednášek zabýval konkrétně tématem - Skutky tělesného a duchovního milosrdenství. Řekla bych, že nešlo primárně o rozebírání činů/skutků jako takových, ale dotkl se tématu laictví, křesťanského povolání, ale i postoji k němu, což - myslím si - dost ovlivňuje pak ten výsledek, či důsledek, chcete-li, toho, jak jsme pak disponováni a ochotni někomu prokázat tělesné či duchovní milosrdenství


Přednášku jsem poslouchala hodně pozorně. Taktéž byla velmi hutná a někdy i náročná v tom, si to v hlavě hned poskládat, zařadit, pochopit. Jak to už bývá, dělala jsem si pozn. a některé věci jsem si ani nepsala, protože je podal dostatečně srozumitelně a říkala jsem si, no to nebude problém to pak připojit k textu, až to budu psát, že si hned vzpomenu, a teď mohu říct, že jsem ráda, že mám aspoň nějaké pozn., protože teď už skoro nic nevím :-D. A tenkrát mi to bylo jasné jak facka. Spousta věcí asi nebude nových, či jste to už slyšeli, ale možná není na škodu si je připomenout.

Křesťanské povolání - křesťanský život je taková osobní přítomnost Ducha Svatého, která postupně pronikne všechno to, co člověk je a co člověk má, vzájemná láska se nemůže neprojevit navenek.

Omyly o duchovním životě mezi křesťany:

- lidský život, kterému se přidává něco navíc

- lidský život, který je nehmotný

- lidský život, který je odůvoditelný rozumem (racionalismus)

- lidský život, který je založen na silné vůli (moralismus)

- lidský život, který je založen na prožitku (sentamentalismus)

Východiskem pro pochopení života je jeho cíl. Křesťané se liší způsobem prožívání na zemi. Křesťanské povolání je taková činnost člověka, které předpokládá milost. Ta je darem Božím a člověk je povolán s ní spolupracovat svým svobodným rozhodnutím.

V křesťanském povolání je určitá DANOST, SVOBODA, DUSTOJNOST.

Danost - např. život krátký nebo dlouhý, nadání k něčemu apod. (co my neovlivníme)

Svoboda - volba rozvinout sebe, možnost projevit lásku, touha preferovat to, aby se posílil můj vztah k Bohu.

Důstojnost - co je v člověku dříve, než se projeví navenek (dobro), a jím navenek vyjadřuje to, čím je (dobrý), mravní povinnost (úmysl) - začne nám záležet na tom, koho máme rádi a jak se na nás dívá. Vlastní a zvláštní vlastnost laiků je jejich světský (nikoliv světácký) ráz. Všechny věci, časné záležitosti, plnění úkolů sobě vlastní v duchu evangelia, aby to, co děláme, se nestyděli ukázat Bohu. Jinými slovy aby každá časná záležitost směřovala k zachování si věčného života pak v nebi. Neboli máme na to myslet už v okamžiku rozhodování se k něčemu/pro něco/koho. Rozhodováním mezi dobrem, které má být branou do věčného života, (z)volit si život pro Boha nebo zlem, ale pak ztrácíme život pro Boha. Proto i světci, kteří chovali v srdci hlubokou lásku k Bohu, říkali "radši smrt, než spáchat lehký hřích".

Vnímáme potřebu Boha, protože jen on může učinit ze zla dobro. Ve všem, co existuje, máme rozpoznat možnost (potencionalitu) dobra a přispět k tomu, aby se tato možnost stala skutečností. To, co prožíváme, aby prošlo sítem, které zakládá naši křesťanskou důstojnost. Tu si uvědomíme tehdy, když vidíme, kam směřuje. Je potřeba také zaujmout radikální postoj, ne kompromisy. Křesťanství nespočívá v tom, najít na otázky definitivní odpovědi, ale ví o způsobu, jak k těmto odpovědím dojít.

Skutky tělesného milosrdenství:

 - sytit hladové, napojit žíznivé, obléci nahé, dát nocleh pocestnému, navštěvovat nemocné, navštěvovat vězněné, pohřbívat mrtvé

Skutky duchovního milosrdenství:

 - poučovat neznalé, poradit nerozhodným, utěšovat zarmoucené, napomínat hříšníky, odpouštět urážky, trpělivě snášet obtížné osoby, modlit se za živé i zemřelé

Doporučená literatura k tomuto celk.tématu:

- P. Ambros - Laik a jeho poslání: mučednictví - svědectví

- K. Rahner - Poslání a milost, Refugium, Olomouc 2011

- P. Evdokimov - Žena a spása světa, Refugium, Olomouc 2011

 

Na závěr pro inspiraci dávám úryvek z Písma:

"Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým, vždyť láska přikryje množství hříchů. Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal, tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. Kdo slouží, ať to činí ze síly, kterou mu dává Bůh - tak, aby se všecko dělo k oslavě Boží skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva i moc na věky věků. Amen. Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva". (1 Pt 4,8-13)