inspirace

Z knihy Věroměr Maxe Kašparů - Kategorie věřících dle Maxe Kašparů - otestujte se :-)

7. 3. 2012 19:19

 

Kategorie věřících:

1. CHODIČI (od slova "choditi")

Je to nikoliv nepočetná skupina nedělních návštěvníků kostela. Patříte-li mezi ně, určitě se poznáte.

Každou neděli ráno s kloboukem nebo jinou sváteční proprietou vstupují do chrámového prostoru. Většinou tam mají své místo a s nelibostí nesou, pokud jim je obsadí někdo jiný. Ať už v lavici, nebo u vchodu do kostela. Právě tam stojí vůbec nejraději. Čím dál od oltáře -tím lépe.

Pokud je vstup do kostela přímo proti hlavnímu oltáři, zůstavají stát často rovnou na prahu. Když se jich tam sejde aspoň pět, zablokují vchod, což zvenku budí dojem, že kostel je nabitý do posledního místa a další se už nevejdou. Přitom je celý kostel plný prázdných lavic.

Chodiči jsou ti, kteří sice chodí do kostela, ale buď jen na své místo nebo hned vedle. Blíže k oltáři to jaksi nejde.. Chodí takto roky, možná desetiletí, ale prakticky nepřistupují nikdy ke svátostem. Ne že by nemohli, že by jim bránila církevněprávní překážka. Prostě nepřijímají nic víc než ono místo vzadu v kostele. Odvolávají se na to, že jim to stačí a možná tuto skromnost chápou jako ctnost. Zato si vždycky chodí pro popelec.

Je zajímavé srovnat, kolik lidí jde v neděli po Popeleční středě ke svatému přijímání a kolik lídí si jde pro Popelec. Pro ten jdou úplně všichni.

Lze to snad vysvětlit tím, že přijetí Eucharistie, na rozdíl od přijetí popelce, je spojeno se svátostí smíření a s určitou úrovní duchovního života.

Nadto ten, kdo si jde jednou za rok pouze a jenom pro popelec, má dojem, že žije bohatý duchovní život.. A ať se v nebi i na zemi všichni dívají, jaké on, pravověrný a zapálený katolík, přináší tímto aktem oběti.

Vyprávěl mi jeden kněz, že při udělování popelce k němu přistoupila starší žena a otevřela ústa. Z psychoanalytického hlediska je to gesto dosti výmluvné. Vraťme se ale celkově ke skupině chodičů.

Když kněz nebo jáhen vysloví na konci bohoslužby jimi dlouho očekávanou větu "Jděte ve jménu Páně", s radostí a úlevou odpoví "Bohu díky", a protože stojí právě u dvěří, jsou první z kostela venku. A zas mají na týden vystaráno. Co se děje ve farnosti, je naprosto nezajímá.

Se skupinou chodičů mám zkušenosti z jedné farnosti, kde jsem jako jáhen vedl bohoslužbu slova místo nemocného místního kněze. Kostel v obci byl veliký, dlouhý a skoro prázdný. Kromě dvou nebo tří žen, které seděly vpředu, se až úplně vzadu u dveří tísnila asi desetičlenní skupina, kterou právě popisuji.

Protože kostel nebyl ozvučen, museli ti stojící vzadu velmi špatně slyšet. Proto jsem odešel od ambonu až úplně dozadu, a slova svatého evangelia přečetl přímo jim.

Vím, že jsem porušil liturgické předpisy, ale zvěstoval jsem evangelium bezprostředně. Viděl jsem  na té skupině neklid, rozpaky a trému.

Ke svatému přijímání přistoupily pouze vpředu sedící ženy. Domnívám se, že vy, kteří čtete tyto řádky, do skupiny chodičů nepatříte. Chodiči totiž prakticky skoro nic z literatury, kteřé říkají "kostelní", nečtou. Takže jim konfrontace s tímto testem nehrozí.

 

2. PLNIČI (od slov "plniti" povinnost)

Plnění povinností nastává tam, kde chybí láska.

Pokud rodiče nemají v lásce své děti a nevěnují jim patřičnou pozornost, nastupuje tu zákon, který děti chrání a určuje rodičovské povinnosti.

Pokud chřadne láska mezi manžely, odvolávají se na plnění manželských povinností.

Když už vyhořel vztah mezi křesťanem a Ježíšem, nastupuje v platnost plnění náboženské povinnosti. Předválečný katechismus doslova uváděl, že je "povinností katolického křesťana jednou do roka se vyzpovídati u řádně zřízeného kněze a Nejsvětější svátosti přijmout nejlépe v čas velikonoční". Kombinace slov - řádně zřízený kněz - má v současném jazykovém povědomí jiný význam, ale znamenal asi tolik co kněz řádně ustanovený.

Plniči se od chodičů liší tím, že jednou do roka tuto povinnost splní.

Domnívám se, že kontakt s tímto testem nehrozí ani této skupině.

 

3. JEDNOROČÁCI (od slov "jednou v roce" na Vánoce)

Všeobecně hlučící dav více či méně ovíněných jednoročáků směřuje do nejbližšího kostela na půlnoční mši svatou, aby si dodal tradičně sentimentální bonbónek na oslavu břichaplných svátků slunovratu.

Další důvod k tomu, aby se mohli celý rok ohánět svým křesťanstvím, protože byli na půlnoční a na požádání dovedli zabroukat Narodil se Kristus Pán. Víra vskutku jako trám.

 

4. KŮROVCI (nikoli od slova kůra, ale kůr, jinde označovaný jako kruchta)

Méně či více početná skupina lidu kostelního, které už dávno nestačí ona přízemní víra v lodi kostela, a proto vystupuje něděli blíže k nebesům.

Kůrovci, většinou opřeni o okraj ochozu, pozorují z ptačí perspektivy zasedací pořádek sedících dole. Neslyší toho asi mnoho ze slova Božího, ale vědí přesně, kdo kterou neděli v kostele chyběl.

Od chodičů se liší tím, že bohoslužbu tráví ve vyšší nadmořské výšce.

Jistý akolyta se pokusil přede mší svatou kůr kostela uzamknout a věřil, že pokud se kůrovci nedostanou na kůr, zaujmou místo v lodi kostela. Mýlil se. Šli domů.

 

5. KOLEČKÁŘI (od slov "kola, kolečka")

Je to skupina "takévěřících", kteří prakticky do kostela vůbec nechodí. Kontakt s církví mají pouze dvakrát v životě a jednou po smrti. A to vždycky na kolečkách.

V prvním případě je kdosi z rodiny přiveze ke křtu na kolečkách kočárku. Potom je dvacet let v kostele nikdo nevidí.

Pak následuje druhá cesta do kostela, opět na kolech (osobního automobilu), tentokrát na svatební obřad.

Nakonec je čeká ještě cesta třetí, poslední. Na kolech pohřebního vozu.

Kolečkáři a jejich rodiny trpí často nevyvratitelným bludem, že jsou dokonalými katolíky. Jistá žena z této skupiny mi nedávno řekla "... my jsme hluboce věřící rodina, loni jsme našeho dědečka pohřbívali s falářem ..."

Zda ukládali do hrobu oba dva, to mi ona zbožná duše neupřesnila.

 

6. OBČASNÍCI (od slov tu a tam čili "občas")

Jsou to ti většinou "vědečtí" ateisté, kteří do kostela nechodí ze zásady. Kterou jsou ovšem ochotni za jistých podmínek tu a tam občas porušit. Od toho tedy jejich název.

Například když je venku velká průtrž mračen a kostel je právě otevřený, nebo když je náhodou požádají někteří kolečkáři o kmotrovství dítěti. To se potom před knězem odříkají všeho, čeho se odříci mají, a slibují, co se slíbit má, ale především se vyznávají z víry ke všemu, co se k věření předkládá. Vědí, jak se tu a tam občas zachovat.

Vědět by to měl v takových případech ovšem i ten kněz.

 

7. VE VÍŘE ŽIVÍ

Zbývající skupina těch, kteří skutečně poctivě, přes všechna osobní selhávání na cestě, jdou za Ježíšem. Hledají Boží vůli a věří nejen v Boha, ale také Bohu.

Trpí a radují se s církví. Touží vědět o své víře více, růst v ní a zůstat věrní za všech okolností. Milují církev se všemi jejími bolestmi.

Přestože je to všechno velice těžké, věří. A v této víře a vědomí společenství s Bohem je jejich síla i radost.

 

ZHODNOCENÍ TESTU:

Skupina 1 až 6:

Pokud vaše víra není po těžké mrtvici, do hrobu ji mnoho neschází. Ale příznaky nejsou znamením smrti. Naděje je velká. Cesta k oživení víry vede přes lásku k Ježíši. Nebojte se otevřít svá srdce Kristu!

Skupina 7:

VYDRŽTE! Stojí to za to!

Především se ve víře posilujte a mějte se rádi. Milujte i ty, kteří patří do ostatních šesti skupin. Kristus je má také rád. Dávejte světu naději, kterou máte z Boha. Buďte zdravě pokorní, přirozeně radostní a dobří. Čerpejte dále z modliteb a ze svátostí.

 

(vybráno z knihy Věroměř Maxe Kašparů, Matice cyrilometodějská Olomouc 1999)

Sdílet

Komentáře

JiKu A nedá se jim říci "čumilové", protože do kostela chodí celkem pravidelně, jen místo toho, aby obsadili lavici dole v kostele, chodí prostě na kůr.

Neplatný argument. Název čumilové se neodvozuje od toho, jak často do kostela chodí, ale co tam dělají!
:-)

Jiný kraj, jiný mrav, ale podle toho, co znám odsud, jsou viditelné a slyšitelné projevy jejich aktivní účasti (actuosa participatio) nápadně utlumeny proti průměru těch "dole".

organo Jiku: máte pravdu -název čumilové se odvozuje od slovesa "čuměti" - a toto se dá dělat i dost často a pravidelně :-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková