Sv. Pavel, apoštol, popisuje v 1.listě Korinťanům křesťanský život jako běh po závodní dráze (1 Kor. 9,24-27)

Využijme tohoto přirovnání a uvědomme si, že každý z lidí má na své životní trati svůj start, svůj cíl a mezi těmito dvěma body řadu překážek. Jsou nejrůznější a zdoláváme je více či méně úspěšné.

Také život ve víře má svůj start, má svůj cíl a s překážkami na trati je to stejné jako jinde v životě.

Pět takových běžců - křesťanů  mají všechno stejné. Start, cíl i rokli, která je překážkou, již mají překonat.

Není-li taková obtížně překonatelná rokle na cestě víry předem vykopána někým nebo něčím, vykopeme si ji dost často sami buď svou falešnou představou o sobě, o bližních - nebo ještě lépe falešnou představou o Bohu.

Ať už je původ rokle jakýkoliv, musíme na své cestě k hluboké překážce doputovat a potom se uvidí, jak ji zvládneme.


První závodník vyběhne, dorazí na okraj jámy, otočí se a běží zpět ke startu. Tak to dělá znovu a znovu.

 Je to typ věřících, kteří se rádi zdržují na závodišti církve, běhají, ale na trati nepostupují. Nemají chuť překonávat žádnou překážku. Stačí jim pobíhat po rovinkách náboženské rutiny a formálního stereotypu (viz Mt 7,21)

Druhý závodník na okraji rokle váhá. Zvažuje, zda předem zvolený cíl stojí vůbec za to. Rád by sice doběhl k něčemu duchovnímu, ale chtěl by, aby to nebylo spojeno s žádnou velkou námahou.

To je typ věřících, kteří u okraje rokle místo otázky "proč ano", hledají odpověď "proč ne". Hledají na trati křesťanské víry útěk k jinému cíli, jinému bohu, jiné filozofii. Rozcházejí se s původní cestou i cílem. Takovému pokušení byli jednou vystaveni i apoštolové. Ovšem svatý Petr kladl tehdy Ježíšovi moudrou otázku: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života". (Jan 6,66-69).

Třetí závodník na okraji jámy padá, hroutí se, nechce na cestě pokračovat, ale nechce jít ani zpět ...

Je to typ věřícího, který se raději rozejde s farním společenstvím nebo i s církví, než aby změnil svůj tradiční pohled a formální rutinu. Dostane tzv. "duchovní infarkt". Je to např. reakce na chvíli, kdy mu kněz předloží požadavek, aby před křtem dítětě nebo před svatbou absolvoval přípravu nebo se účastnil života ve farnosti. Zásadně takové nesmyslné novoty v církvi odmítne. Buď se tím okamžikem s církví rozejde nadobro, nebo přejde do vedlejší farnosti, kde je o tamním faráři známo, že je pastoračně nenáročný, že od nikoho nepožaduje naprosto nic a "kostelním obřádečkem" rád vyhoví (viz Mt 7,13-14)

Čtvrtý závodník ze startu vůbec nevybíhá, stojí na místě.

Je to typ "takévěřícího", který má na Boha dost času. "Zatím jsem mladý", říká si, "zdravý, žádáný, úspěšný, schopný. Nač se omezovat nějakým staromódním náboženstvím. Až budu starý a bezmocný, dám si to s Bohem do pořádku". (Srovnej Mt 24,36)

Pátý závodník sestupuje dolů, prochází roklí, nedbá šrámů, nehledí na únavu, nevšímá si obtíží. Ze všech sil se škrábe ze dna jámy a běží dál svůj úsek tratě.

Je to typ věřícího, který s živou vírou praktikuje křesťanský životní běh. Selhává, ale běží. Typ svatého Pavla nebo sv. Ignáce z Loyoly. Rány nepočítá, únavy nedbá, běží dobrý běh a může očekávat věnec vítězství (viz Mt 24,13).

 

(z knihy Věroměr Maxe Kašparů, Matice cyrilometodějská, Olomoc 1999)