inspirace

Moje adventní laická úvaha

11. 12. 2012 18:03
Rubrika: Názory-úvahy | Štítky: advent

Často se setkávám s tím, že (ne)víra v Ježíše Krista je podkládána momentálním emocionálním stavem-náladou. Pokud se mi daří, všechno jde samo, Bůh je, ale když ne, tak není ...


Víte, já jsem vlastně nikdy nepochopila, proč by se víra měla odvíjet od libých pocitů. Podobá se to "kolu štěstí", kterým, když zatočíme, se teprve ukáže, zda máme štěstí nebo smůlu. Dá se Bůh popřít, aby se pak znovuobjevila Jeho existence? Má Bůh také své dny, že když se mu člověk znelíbí, popře ho? A když bude mít zase náladu, tak mu splní, oč jen jeho srdce žádá?

 Víte, přemýšlela jsem o tom všem. Je to podobné jako s manželstvím. I s jinými vztahy, ale to manželství, které je výlučné a nerozlučitelné, dává mé úvaze přece jen jiný rozměr. Nemám ráda, či jsem dokonce alergická, když se někde píše o "panu pravém" či o "jedinečné druhé polovině našeho já, který k nám pasuje jako klíček do zámku a který tam někde je, čeká". Podle mě je to mýtus, který pořád přetrvává jako utopická myšlenka, pouhá idea. Jenže to nestačí. A navíc to ve mě evokuje dojem, že když se "ta druhá polovička najde", tak je vždy nádherně, o nic se už nemusíme snažit, už pro vztah nikdy nic nemusíme dělat. A mám pocit, že právě tohleto od vztahu řada lidí očekává .. Proto lidé hledají domnělého pravého a nenachází .. Podle mě je vztah /a to i vztah k Bohu/ především o celoživotním úsilí na něm pracovat, o věrnosti a vytrvalosti a to jak v DOBRÉM, tak ve ZLÉM - bez ohledu na momentální doprovodné a leckdy prchavé pocity. Věrný není ten, kdo nikdy neupadne, věrný je ten, kdo padá, a vytrvá. K tomu bych přidala myšlenku z Bible - zrovna před 3 dny jsem ji slyšela a k tématku se hodí - a především jako základ je potřeba "mít lásku jedni k druhým" - což nám přikazuje sám Bůh. Nebylo by na škodu popřemýšlet např. i nad tím, nakolik jsme vděčni a vyjadřujeme vděčnost Bohu za hojnost dobrodiní, které nám dnes a denně poskytuje. Nebo zda jen prosíme a prosíme, aby nám po zmáčknutí "automatu-magické modlitby" vypadlo množství splněných přání na počkání.

Chápu, a neumím si ani u sebe představit /a existuje spousta lidí, dokonce řada světců prožívalo roky prázdnoty, i když byl Bůh s nimi/, že dlouhodobě procházím nějakou tryznou, něčím těžkým. Ideál je ten, aby to bylo vše vyvážené. Přesto však si myslím, že právě úseky prázdna, pocitu "ztráty Boha", jsou pro náš život daleko přínosnější, než líbivé pocity. Myslím, že každý z nás zažil pocity euforie, když se např. vrátil z živého společenství  s Kristem (tř.duchovní obnova), proměnění. Euforie zpravidla zmizí jako lusknutím prstu. O to větší známka toho, jak ošemetné je spoléhat se pouze na pocity.

 My lidi máme sklon sklouzávat do pohodlnosti, k odklonu od Boha, velmi často bojujeme se Zlem a zdaleka ne vždy se daří, potřebujeme svátosti smíření. My můžeme být vzdáleni od Boha i tehdy, když o tom nejsme přesvědčeni, i když se nám to takto nemusí jevit, i když náš život-víra se jeví zdánlivě v pořádku. Bůh to ale ví. A když to zajde příliš daleko, tak to, že procházíme nějakou temnotou, může být pro nás signálem, abychom se probudili. Třeba jsme zahleděni příliš do sebe.

Můžeme to chápat i jako laskavé zatřesení Bohem "člověče, vzpamatuj se". Můžeme to chápat tak, že mu záleží na tom, abychom neskončili jako družičky, které zaspali Ženicha. Můžeme to chápat jako akt uvědomění, že jsme ve víře, ve vztahu k Bohu, stáli příliš dlouho na místě a je nejvyšší čas pohnout se dopředu, nepřestat vyvíjet vztah k Bohu. Abychom nezpychli, uchovávali poklad v nádobě hliněné. Abychom se nenechali "ukočíkat" pohodičkou, protože nevíme, kdy Pán přijde, a proto nás vybízí k bdění. Můžeme to chápat tak, abychom se pořád (a jen) nestrachovali o budoucnost a přitom si nechávali protékat mezi prsty Přítomnost, která je v mnoha ohledech podstatnější, neboť přítomnost ovlivňuje také budoucnost. Abychom skrz vše/a přesto (se) (pro)bojovali až k Vítězství.

V této adventní době mám možná jen jedno přání. Aby lidé hledali Boha, ale toho opravdového a jediného, aby se nenechali zlákat jinými bůžky, modlami, mýty, magií, různorodými katastrofickými scénaři a v žádném úseku svého života nepodléhali zoufalství. Aby o to více platilo: "Vím, komu jsem uvěřil".

 

Sdílet

Komentáře

kacarovi3 Katko,jsem ted nějak na vztah k Bohu sám.Bojuji proti zvyku ale modlitba stále není mou každodenností.Chci jít ve vztahu dál ale cítím,že stojím na místě a ten vztah se mi vzdaluje,ta vřelost.Máš v článku pravdu.I když toto spíš slýchávám od nevěřících.Kdyby Bůh byl,tak by nedopustil...Duše jim překypuje výčitkami.Modlitba je pro ně hloupá zbytečnost,přežitek.My víme,že to je jediná cesta k Bohu a ke vztahu s Ježíšem.Toužím chválit Boha zpěvem,po adoraci.Snad tu nějaká akce v okolí bude.Brno je příliš daleko.Myslím v okolí Hustopeč.Vzdal jsem se svátostí a zaslechl jsem,že potom nemám přístup ani na duchovní obnovu.Bylo mě tam vždy fajn.Pavel.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková