Bůh se Eliášovi neukázal ve větru/vichřici, ne v ohni, ale v jemném vánku.


I my musíme naslouchat Bohu, vyčkávat na jeho pobídku, protože k nám promlová v jemných nuancích a na to je potřeba klid, koncentaci, vytvořit si intimní vztah s Bohem. Mnozí jsme si vědomi, že modlitba není odříkávání Otčenášů a zdrávasů apod., protože u těchto předem daných modliteb se můžeme snadno rozptýlit. Modlitba není ani to, když jen mluvíme a navalujeme na Boha prosby. Nýbrž máme se ptát  po tom, co máme v konkrétní situaci dělat, předložit Bohu a čekat, jakým způsobem se projeví, co nám poradí. Takový intimní vztah měl i Eliáš a v tehdejší době se většině vymykal. Pro to ho lidé vyhledávali, poznali, že žije skutečný vztah s Bohem. Takto to dělali i svědci. Dnes můžeme vidět, že se to často týká i rodin, ne jen široké veřejnosti. Kolikrát je doma někdo Eliášem, tzn. je jediný, který to tam "drží"  - víru v Boha. Našlo by se dost dalších příkladů.

I křesťané se někdy chovají jako nevěřící. Ví, že je Bůh nějakým způsobem důležitý, ale nechtějí s ním vytvořit intimní vztah. Nechodí ke svátostem nebo jen velmi zřídka. Nemají zájem prohloubit svůj vztah s Bohem. Říkají si: "někdy jindy", "až budou jiné okolnosti". Pozn.k zamyšlení: jen aby neskončili jako Židé, kteří měli k dispozici skrze křest přijímat Jeho slovo, skrze svaté přijímání uchovávat věčný život a přesto tuto šanci promarnili. V tomto případě je lidský čas rozhodující. Vždyť i v Źalmu č.32 se píše: Hledejte Hospodina v čas, kdy lze ho ještě nalézt..