inspirace

Otázky, které bych zakázala-BRAINSTORMING

19. 1. 2017 20:07
Rubrika: Různé

Když Zdenička napsala článek-odkaz: http://zdendanda.signaly.cz/1308/neptejte-se-vdanych-zen, mluvila mi z duše. Vyslovila nahlas to, co jsem si už dlouho jen myslela. Je hodně otázek, které bych zakázala snad ze zákona, když někdo postrádá cit taktu a nepromýšlí souvislosti, jen otázky vydolovává jaksi mimoděk. Svůj článek jsem nazvala takhle proto, že výčet otázek k tomu kterému tématu není konečný a třeba Vás napadne něco, co byste na tento pomyslný seznam přidali. Takže: Otázky, které bych zakázala aneb volné pokračování článku výše uvedeného.


 Když známost není:

- To už by chtělo si někoho najít..

- To musí být nuda..

- Necítíš se sama?

Inspirace od BětkyV

- Jak to, že nikoho nemáš? Taková hezká holka..

- A líbí se Ti aspoň někdo?

.......

V čase známosti:

- Ještě nejsi vdaná/ženatý?

- Jak dlouho už spolu chodíte? To byste už měli do toho praštit.

- Kdy bude svatba? Za čím čekáte? Už máte nejvyšší čas!/věk!

Inspirace od Zdendandy:

- No, tak teď jsi na řadě Ty.. A kdy přijde řada na Tebe?

Inspirace od BětkyV:

- To já v Tvém věku.... př.: ...už jsem byla dávno vdaná

                                         ...jsem čekala už třetí dítě

 

.......

V čase (novo)manželství:

- A co dítě, nečekáte ještě? /a to nejen v průběhu manželství, ale i za čerstva, kdy pomalu ještě neoschl tisk z Oddacího listu. Někteří jsou zřejmě přesvědčeni, že početí proběhne hned o svatební noci..

- Jsi spokojen(a) v manželství? A co miminko, ještě nic?

- Teď by to chtělo ještě to miminko!

- XY se vdávala/ženil podobně jako vy a dítě už mají. Příp. různé variace: čekají už druhé.. aj.

- Co manžel, poslouchá? /z nepochopitelných důvodů mi  tuto otázku občas někdo položí a to i lidé, se kterými se dobře znám. Zachovávám dekorum, ale když se už vážně naštvu, odpovím: MŮJ MANŽEL NENÍ PEJSEK.

- Za vrchol drzosti v této kategorii považuji otázku, která někdy zazní po záporné odpovědi na těhotenství: NECHCETE nebo NEMŮŽETE??

.....

V čase těhotenství:

- Můžu si sáhnout /na břicho/?, někteří neomalenci se nejen zeptají, ale rovnou šahají

- Ty máš nějaké velké břicho. Nečekáš dvojčata?

- Tohle bys asi neměla... /dělat, jíst.../

- Můj porod byl.. s detailním popisem všeho a všem vč. popisu těžkého porodu nebo jak byla na porodním sále v příšerných bolestech 2, 3 dny, než porodila aj. Tohle na psychice těhotné ženy rozhodně nepřidá a žádné těhotenství ani porod se neděje podle přesně dané šablony.. Neexistuje jednotná norma pro každou ženu na světě. Dále jsem asi dosud nepochopila, že porod - takovou intimní událost - rozebírají ženy do nejmenších podrobnosti známým i sotva známým. Je to záležitost hlavně její a jejího manžela..

- Uvidíš, jaké to bude. Svoboda skončila, už se nevyspíš, nebudeš vycházet málem z domu /Myslela jsem si, že mateřství samo o sobě je plnohodnotný dar od Boha. A appropos: nedochází nám, že naše maminky o nás pečovali se stejným nasazením, obětmi. A i díky její lásce jsme třeba dnes tam, kde jsme. Tak proč bychom nemohli/neměli udělat to samé pro naše dítě/děti?

- Za vrchol nevkusu v této kategorii považuji otázku: A bylo to plánované? Tipovala bych, že tato otázka padne většinou směrem k početnější rodince, která čeká další miminko.

.....

V poporodním období:

- Kojíš? /Mimochodem, poslední roky, jak pozoruji, provází kojení hysterie. Kdo nekojí, jakoby nebyl./

- Ty nekojíš? A proč? Máš málo mléka?

- Ty nekojíš? A proč? To je přece nejdůležitější. /Nejdůležitější je mateřká láska a vnímání dítěte./

- nevyžádáné rady a přemoudřelá moudra. To se ale mj. může týkat i babiček a prababiček, které netuší, že to, co platilo před xy lety, se dnes už dávno nepraktikuje a některé postupy jsou nevyhovující až nezdravé.

.....

Když děťátko podroste:

- následují další, neméně otravné otázky typu: nepřemýšlíte už nad druhým?..

- moje dítě v tomto věku dělalo to a to nebo: dcera/syn kamarádky už udělalo to a to. A ono ještě nic?

Musím teda říct, že na dnešní poměry by mě možná už zařadili do zvláštní školy. Můj brácha se velmi časně rozmluvil, asi v 1,5 letech, taktéž se nebatolil, ale rovnou v devíti měsících se stavěl na nohy a začal chodit a létat jak z divých vajec :-). To vím z vyprávění. Zatímco já jsem se dlouho batolila, lezla po čtyřech, postupně zvedala. Nemluvila jsem vůbec, až na slova jako máma, táta, bába a až bezmála k třem rokům jsem jednoho dne, z ničeho nic začala plynně mluvit. Na dnešní tabulky hrozně pozdě. Jsem vděčná, že jsem měla rozumnou maminku s nadhledem, že hned se mnou někam neletěla k "odborníkům". Když už mi šel na ten třetí rok a pořád jsem nemluvila, tak začala být trochu znepokojená, to ano - s bráchou měla jiné zkušenosti - ale vyčkávala. Kdoví, jak bych byla stresovaná u doktorů, jsem od mala dost citlivá-vnímavá a jestli bych se nakonec nerozmuvila ani ve třech letech - kvůli nim. A prospívali jsme s bráchou úplně normálně, dokonce máme i vyšší vzdělání. Každý z nás měl jen jiný čas.

- Moje kamarádka, která si prošla bolestným /ve fyzickém i psychickém slova smyslu/ potratem, pak druhým porodem, třetím ještě bolestivějším potratem ve 4.měsíci a čtvrtým porodem-přičemž oba ty porody měla těžké a je vděčná, že vůbec má děti, tak v čase, kdy měla teprve první dítě-dcerku, tak při procházce s ní potkala známého jen od vidění a on asi v domnění, že je "konverzační", vybalil na ni otázku, jestli neuvažují o sourozenci pro sestřičku. A ještě její holčičce kukal do hlavy, ať řekne mamince a tatínkovi, aby ji pořídili bratříčka. /JAKOBY SE DĚTI KUPOVALY V OBCHODĚ!/

......

Nevhodné společenské otázky VŠEOBECNĚ:

- KOLIK VYDĚLÁVÁŠ? příp. JAKÝ BEREŠ DŮCHOD?

- v případě nezaměstaných nejapné výroky: Ty se máš, nemusíš vstávat ráno do práce. Jé, ty máš fúru času, když si nezaměstnaný. Co ty máš na práci, když si nezaměstnaný.

......

EPILOG

ZLATÉ PRAVIDLO: CO NECHCEŠ, ABY JINÍ DĚLALI TOBĚ, NEDĚLEJ ANI TY JIM.

 

 

Sdílet

Komentáře

PetrEsner To jo teda. Trochu mi to připomíná vtipnou hlášku Felixe Holzmana: "a dědeček je ještě stále mrtvej?"

Katis PetrEsner: je to na vážné téma, ale zároveň nejde, aby mě to nerozesmálo. Jinak vtipy Felixe Holzmana jsou prostě geniální.
PetraO: Lidi mají asi rozpaky, jak se chovat k někomu, komu někdo blízký umřel a zřejmě mají pocit, že musí za každou cenu vyjadřit účast. Ale v leckterých případech je lepší neříkat radši nic.. Stejně tak bych zfleku zrušila to mechanické kondolování rukou na pohřbu s větou: "Úpřimnou soustrast" - kde na tom gestu není úpřimného vůbec nic. Stejně tomu lidi nemohou rozumět, co takový člověk, pohřbí-li někoho blízkého, zažívá. Ledaže by si tím někdo prošel už předtím-z těch zúčastněných. A vůbec: myslím si, že dostatečným projevem soustrasti je to, že lidi přišli na pohřeb.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková