14.ledna se pořádá Děkanátní ples ve Starém Městě, který od prvopočátku organizuje můj letilý kamarád Kamil. V pondělí 9.1. mi posílal sms, že si nevzpomíná, jestli jsme se bavili, jestli chci vstupenky na ples. Odepsala jsem mu, že děkuji, že na nás myslí a že se na ples chystáme. Druhý den 10.1., když jsem s manželem mluvila na téma ples, očividně z něho čišelo, že se mu tam nechce. Chodíme pravidelně, ale je pravda, že letos by mi bylo také jedno, jestli bych tam byla nebo ne. Tak jsem kamarádovi opět psala, že se omlouvám za informační šumy, ale že na ples nejdeme a ať dá vstupenky dál do oběhu. 11.1. šel můj manžel něco konzultovat mému dalšímu kamarádovi, který rekonstruuje starý dům. Když přišel můj manžel domů, povídá, že se tam potkal s Vlastíkem /Kamilův švagr, kterého také známe, vlastně celou Kamilovou rodinu/, bavili se spolu a když manžel odcházel, volá za ním: Však se uvidíme na plese! To mě rozesmálo. Říkám, tak je pravda, že na plese bývá rok co rok kopa známých a je to výborná příležitost si hlavně mezi sebou povykládat, když kolikrát někoho nevidíme celé měsíce.  Takže toho 11.1. večer, v den třetí. jsem znovu psala Kamilovi, že přece jen na ples jdeme, jestli by měl pro nás ještě volné vstupenky, ať to bude kdekoliv. Ale klidně u stolu vedle Vlastíka, když to půjde. Představte si, že asi za hodinu mi psal a dokonce měl pro nás vstupenky podle mého přání - vedle Vlastíka s manželkou.

12.1. jsem po cestě do práce potkala mojí letilou dobrou kamarádku Peťu, sestru zmíněného Kamila. Na úseku, kde se běžně ani nepotkáváme. Šli jsme kousek spolu. Začala: "prý nejdete na ples." Já na to: "už zase jdeme". A vylíčila jsem jí historku s sms-kami /smála se/ a to, že nás nakonec namotivoval Vlastík. A ještě dodala, že aspoň ví to pokračování, protože naposled měla tu informaci, že na ples nejdeme.

V pátek 13.1., v den pátý,  jsem vstupenky u Kamila vyzvedla.

Takže: uvidíme se na plese..