inspirace

HLUCHÉ SLUCHÁTKO-Je čas mluvit i čas mlčet 2

3. 2. 2017 18:03

Občas mi moje mamka během dne zatelefonuje do práce. Jen tak, jak se mám. Většinou mi telefonuje z mobilu na mobil, ale dnes pro nízký kredit z pevné linky na pevnou. Mluvily jsme spolu po tom pevném telefonu a mezi řečí, spíš od lesa, se vzpomněli naši známí. Já jsem utrousila nějaké tři poznámky na jejich adresu, co mě aktuálně trochu štvalo.


 Když jsem sdělovala ty tři poznámky, mamka nic neříkala. Myslela jsem si, že je to tím, že poslouchá. Po chvíli zjišťuji, že nikoliv, že sluchátko zůstalo hluché. Vím, že mamka nedávno říkala, že mají problémy s tou pevnou linkou, že kolikrát se bez přerušení dovolá na 3.pokus. Nemám ráda neukončené hovory, když se neřekne tečka jako "ahoj" apod., tak jsem pak mamce zavolala z mého mobilu na její. Potvrdilo se mi, že mamka nic z těch mojich poznámek neslyšela. Přesto, nevím proč, už jsem to nechtěla udělat, jsem ty moje názory stejně řekla.

Ale už když jsem zjistila hluchý hovor na pevné lince, napadla mě k němu pozoruhodná symbolika. Viděla jsem v něm Boží zásah. Nutně si musím položit otázku, proč se spojení přerušilo právě v tom momentě, když jsem začala mluvit nepřívětivě..

V posledních týdnech mívám takový zvyk - děkuji Pánu Bohu hned, stejně tak odprošuji. Pokud jde o celý pracovní den, tak většinou záhy, jak dojdu domů, poděkuji za ten den, za to, co se mi v práci dařilo, v čem jsem jasně viděla Boží vedení, děkuji za situace, které mě mají v něčem poučit, ale i za lidi, na které jsem myslela, které jsem potkala, svěřuji ty, kteří potřebují modlitbu, děkuji i za důvěru kterou do mě někdo v ten den vložil. Pokud jsem ale něco nezvládla, neváhám a hned ho odprošuji.  S tím nečekám až do večera.

I po zmíněném telefonátu jsem mu řekla: Pane, Ty jsi nejvýš trpělivý, děkuji Ti za to, žes mi dal vnuknutí, abych nevyřkla ta slova a promiň, že jsem přesto nedržela svoji h..u. Děkuji Ti i za tuto lekci, pro mě je natolik vypovídající, že kdykoliv pocítím nutkání něco negativní, nepěkného říct, někoho zdrbnout, dej, ať si v té chvíli vzpomenu na heslo: "hluché sluchátko" a hned a ať mi to v mojí  hlavě ťukne. A ať si vzpomenu také na to, že je lepší něčemu předcházet, než pak litovat, že jsem se nechala unést. Ať si dávám pozor nejen na mluvené slovo, ale i NASLOUCHÁNÍ ZLÉMU, protože to není o nic méně jedovaté, dokonce ještě horší. Ať si uvědomím, že mluvící  uvádí do hříchu rovněž naslouchajícího. Takže hřích mají oba dva.

Asi týden vnímám, že mi občas přijde do hlavy myšlenka k Bohu, ne ale v dobrém slova smyslu. Nemám to ze sebe, nechci to, ale rozdíl je v tom, že dříve bych se trápila a nechala vtáhnout do spárů Zlého, je totiž hodně rafinovaný - ale dnes to řeším tak, že zlé myšlenky obrátím v mysli v něco dobrého. Třeba si začnu v duchu nebo polohlasně zpívat písničky co znám, třeba z Koinonie, nebo začnu chválit Pána. Pomáhá to, ale chtěla jsem se o tom poradit i s knězem /také by tak postupoval/ a říkal mi, že se nemám obviňovat, že to není z mojí vůle, že Zlý toto často dělá, např. když se jde k sv.přijímání. Nemám si toho všímat, nezabývat se tím a nepustit do srdce.

Píšu to teď hlavně proto, že ke zlým myšlenkám uváděl příklad, který jsem do té doby neslyšela.

Že se zlou myšlenkou je to podobné jako se zbožím v obchodě. Tak jako obchodník v krámě, tak stejně Ďábel Ti ukazuje různé věci a láká Tě, abys to koupil(a). Ale dokud nepřijdeš, podobně jako v obchodě a neřekneš: Vezmu si to, chci to, tak to není Tvoje myšlenka, Tvůj hřích. To je problém Ďábla. Ale když Ty si vezmeš to zboží, zaplatíš, tak to je zle. Takže z toho vyplývá, nesmlouvat-za žádných okolností. A poslat ho někam, ale duchovními zbraněmi, ne jeho. To už neříkal kněz, ty poslední dvě věty doplňuji já.

 

Sdílet

Komentáře

organo Moc díky za tenhle článek. Je to přesně tak - ten Zlý se opravdu ze všech sil snaží a vždy v tu jen nejnevhodnější dobu - např. když se jde k sv. přijímání. S tím mám také zkušenost. Můj zpovědník mi poradil v podstatě totéž.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková