inspirace

Jsem žena, dávám lásku a život - z lednové duchovní obnovy se sr.Veronikou Barátovou z komunity Blahoslavenství

11. 2. 2017 19:02

Sr.Veronika Barátová je dnes myslím už kdekomu známá. Např. se pravidelně zúčastňuje katolické charismatické obnovy v Brně. V Uherském Hradišti, kde se duch.obnova konala, byla poprvé a jsem za to vděčná panu faráři z UH, který byl shodou okolností povolán z naší farnosti do nedalekého UH. On je zvyklý aktivně se podílet a z toho vyplývají pak i ty akce. Nepamatuji si, kdy dřív se něco podobného v UH odehrávalo. Pokud chtěl člověk jít na duch.obnovu, musel někam za ní vyjet - do jiného města. Snad nevadí, že toto vše budou myšlenky sr.Veroniky, ale mám za to, že kdyby to bylo tajné, tak určitě nepořádá duch.obnovy, nevydává CD a zakazuje šíření. Ale myslím, že by to bylo škoda nenapsat, řada lidí se na duch.obnovu nedostane jak je rok dlouhý a pokud tento článek bude pro někoho podnětem, jen dobře.


Duch.obnova se odehrávala v prostorném kině a bylo zaplněno do posledního místečka. Celodenní duch.obnova byla nesmírně obohacující, po ní následovaly ještě biblické tance, pak adorace a mše sv. Toto téma by bylo i na týden - z různých aspektů a rozhodně se nedají v jednom dni probrat všechny z nich, zaměřila se ne JEDEN - Žena a vztah/y/.

Úvodem říká:

Žena je přirozeně předurčena k tomu - dávat lásku a život, přičemž pojem "dávat život" se netýká jen biologického mateřství. Citlivost, instinkt pro vztahy, pochopení "mezi řádky", má vrozenou. Muž to může také mít, ale u té ženy je to přirozené, nemusí se to učit.

Sr.Veronika zve ženu k pozvání objevit samu sebe v Ježíšově pohledu, který jí vrací důstojnost a krásu.

Žena a historie: mým úmyslem není podrobně se zabývat pohledem na ženu z historického hlediska. Jen stručný náhled. Kromě toho, že neměla např. volební právo, tak co se týče vztahů,  stejně tak nebyla pro muže prakticky ničím /v některých zemích je tomu dodnes/. Na ženu bylo pohlíženo jako na tu, která má povinnost (po)rodit děti, být hospodyní, ale tím to končilo. Taktéž samu sebe hodnotila podle toho, jak na ni nahlížel muž, společnost. Hnána tím, že se po ni vyžaduje výkonnost, i ona se dle ní takto hodnotila /a dodnes hodnotí/.  Být perfektní ve všech situacích-být výbornou manželkou, matkou, mít perfektní pořádek, vše stíhat. Má to v sobě hluboce zakořeněné. To jsou pohledy společnosti. Ale ne pohled Boha. Proto je potřeba zkoumat především POHLEDY BOŽÍ.

Abychom tomu všemu mohli porozumět /nejen ženy/, je nutné začít od počátku a to od knihy Genesis-k stvoření muže a ženy.

Genesis, v kapitole 1, verš 27, čteme: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, JAKO MUŽE A ŽENU JE STVOŘIL.

Sr. Veronika Barátová říká: "Když nás Bůh stvořil k obrazu svému a dal nám jméno ČLOVĚK (ADAMACH), nutí nás to zamyslet se: KDO JE BŮH? A tady je první kámen úrazu, který z duchovního doprovázení a z vlastního života vím, že to je velký kámen úrazu, protože já nevím, kdo je Bůh. Pro někoho je totiž soudce, pro někoho kontrolor, pro někoho prostě není, protože kdykoliv Ho o něco prosím, tak nic..Pro někoho je kamarád, s kterým si může dělat, co chce. Těch falešných představ o Bohu je neuvěřitelně mnoho. A mnoho těch představ je spojeno se strachem. Otázka: Když mluvím o Bohu, mluvím pořád o Ježíši Kristu? Jestli Bůh, ve kterého věřím, má tvář Ježíše Krista? Někdy ne.. KDO VIDÍ MNE/JEŽÍŠE KRISTA/, VIDÍ OTCE, říká Ježíš. On je obraz neviditelného Boha. Já a Otec jsme jedno. Nemůžeme Boha jinak znát, jinak než skrz Ježíše Krista. On je cesta k Otci. Nevím, kdo je Bůh, pokud nezačnu hledat Ježíše Krista."

"Vraťme se na počátek dějin."

Jsem stvořen na obraz a podobu Boha a JÁ NEVÍM, KDO JE BŮH?!

"Hřích to ve mně zatemnil, výchovy, všechno možné - ale zároveň vím, že jsem stvořen na jeho obraz a podobu. Znamená to, že já nějakým falešným zrcadlem, který o Bohu mám, vidím sebe. Dá se pak chápat, jak to vnímám. Mnoho lidí se vnímá zkresleně, křivě a falešně, protože nesprávně vnímá Boha. A to dokonce vidíme i u lidí, kteří nejsou věřící, ale nějaké povědomí "toho Krista-křesťanského Boha" v nich je. Plné odsudků, předsudků, všechno možné, všechno špatné na toho "křesťanského Boha"-zároveň tak se vnímají." Pozn.Katis: silně mi to připomnělo přísloví "Podle sebe soudím Tebe."

 Uf, pokračování příště, už mě bolí ruce z toho psaní..

UPOZORNĚNÍ! PROSÍM, TOTO NENÍ CELÝ ČLÁNEK, TO JE JEN ÚVOD, BUDE MNOHEM MNOHEM DELŠÍ, ALE NĚCO JSEM ZMÁČKA A UŽ SE MI TO ZPUBLIKOVALO, A PŘITOM JSEM TO JEŠTĚ NECHTĚLA ZVEŘEJNIT. ALE ZPÁTKY SE TO ASI VRÁTIT NEDÁ DO ROZEPSANÝCH, ŽE. NO NIC, TAK TO BUDE TUZE ZAJÍMAVÉ, MOŽNÁ TO BUDE VÍCE NAPÍNAVÉ, AŽ TU BUDOU PŘIBÝVAT SLOVA, A TO BUDE ZŘEJMĚ NĚJAKÝ ČAS TRVAT, NEŽ TO DOPÍŠU. ONO SE ANI NARÁZ NAPSAT NEDÁ. TAK TRPĚLIVOST. OBČAS SLEDUJTE, JESTLI A CO TAM PŘIBÝVÁ :-))))

zítra tj. 1.3. začíná postní doba, chci to více prožít v nitru, k článku se vrátím až potom.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková