inspirace

Svátek Nejsvětější Trojice

12. 6. 2017 19:53

Milí moji, tento víkend, co byl, to byla jedna velká Boží milost, duchovní prožití celého víkendu.


V pátek jsme měli mši na náš rodinný úmysl, velmi pěkné uvítání, nečekaně jsem dostala do rukou Lekcionář, abych četla 1.čtení, z čehož jsem vždy vyklepaná, ale zajímavé je, že když jsem u ambonu, tréma tak nějak ze mě opadne. Je to zodpovědnost a tak jsem se na margo toho zúčastnila rovněž lektorského kurzu v naší farnosti v sobotu, který vedla úžasná Martina Pavlíková, která už nějaký čas působí v olomouckém arcibiskupství a má na starosti kulturu slova. Hodně mi to dalo, povzbudilo. No a víkend jsem spolu s rodinou završila v neděli poutí ke kapli Sv.Barbory, která je vzdušnou čarou asi 20min. pěší chůze od hradu Buchlov a kde se konají poutě 2x do roka. Jedna je právě vždy na Svátek Nejsvětější Trojice. Ta čtení, co se četla v neděli, to jsme si zkoušeli i v kostele v rámci lektorského kurzu. Které jsem už v tu sobotu slyšela hned několikrát. Pro každý případ jsem si zašla před poutí v neděli ráno do našeho kostela a pak další mše na zmíněné "Barborce". Takže naposloucháno a načteno jsem měla hojně. A je zajímavé, že každý kněz vypichl něco jiného. Kdybych "obešla" tak deset mší, vznikla by z toho zajímavá mozaika. Každopádně jsem se rozhodla o něco z toho, co jsem slyšela, podělit.

 

1.čtení - Ex 34,4b - 6.8-9

Čtení z druhé kníhy Mojžíšovy

Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin, v ruce měl dvě kamenné desky. Tu sestoupil Hospodin v oblaku, (Mojžíš) se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom (Hospodin) prošel kolem něho a zvolal: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: "Pane, jestliže jsem nalezl u Tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví."

- Mojžíš každý den vystupoval na horu Sinaj. Ať je naším Sinajem každodenní ranní chvála, poděkování. Ať naše první myšlenka patří Bohu. Slyšela jsem výrok: Kdo se nemodlí dobře, nemyslí správně. Možná ho trochu komolím, ale smysl je myslím jasný. Jeden starý mnich ve 4.století doporučoval toto: "Když procitneš ze spánku, ze všeho nejdřív hned otevři ústa k chvále Boží a zapěj písně a žalmy. Neboť první zaměstnání, kterým se duch ráno zabývá, zůstává a jako mlýnský kámen po celý den mele, co mu bylo předloženo, ať je to pšenice nebo plevel. Proto buď vždycky první, kdo vhodí pšenici, dříve než tvůj nepřítel vhodí plevel."  K inspiraci doporučuji knížečku Ranní zamyšlení s Prokopem Siostrzonkem  /Karmelitanské nakladatelství 2008/. Jednu kapitolku denně. Napsal jí k adventní době, ale to vůbec nevadí. Dá se z ní čerpat celoročně. Vždyť i advent koneckonců znamená POZVÁNÍ. Mojžíš se modlil za lid, který vedl, lid nedocenil Boží vůli, Boží dobro, chtěl se mu dokonce postavit na roveň Jemu, tak si stavěl modly. Ale Bůh je přesto milostivý, laskavý, shovívavý. Lidé současnosti jsou taktéž tvrdé šíje, myslí si, že Boha nepotřebují, že si vystačí sami. Bůh je ale vždy věrný.

 

2.čtení - 2 Kor 13, 11-13

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorni, žijte v pokoji, a Bůh, (dárce) lásky a pokoje, bude s vámi. Pozdravujte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

- ten text, když to čteme, se dá být krutý v tom, že těžko můžeme říct smutnému člověku-raduj se!,  těžko můžeme říct nemocnému-buď zdravý.. ale je to jinak. Máme být přístupní napomínání, lépe řečeno: MÁME DOVOLIT BOHU, ABY NÁS NAPOMÍNAL. Pracujme na sobě, žijme v pokoji a když Bůh, dárce lásky a pokoje bude s námi, tak budeme mít pravou radost v srdci i tehdy, když budeme prožívat něco těžkého. Protože máme jistotu, že Bůh je náš Spasitel. Živé společenství věřících lidí stmeluje. Co se týče napomínání, ono se to týká i rodičů směrem k dětem. Napomínání však nutně musí být PRAVDIVÉ. Jestliže není, tak toto rodičovské napomínání nevede k ničemu..

 

Evangelium - Jan 3, 16-18

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježí řekl Nikodémovi: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale by svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen, kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěři ve jméno jednorozeného Syna Božího."

- toto je pro mě natolik silný text, že zde není třeba nic dodávat.

 

Nejsvětější Trojice

- je pro nás největším tajemstvím, ale můžeme Ji připodobit třeba takto:

Slepé děti byly pozvány do zoologické zahrady. Děti se těšily, že si zvířata ohmatají. Přivedly je ke slonovi. Vyzvedli jednoho kluka, ten si ohmatal uši. Povídá: slon, to je taková plachta. Další dítě si ohmatalo nohu: ne, ne, slon, to je takový sloup. Další dítě si ohmatalo chobot: kdepak, slon, to je taková pohyblivá hadice. Další si ohmatalo ocas: slon, to je takový provázek, na konci roztřepený.. A tak by se dalo pokračovat. Všechny tyto děti mají částečně pravdu.

Zde na zemi můžeme pravdu poznat jen částečně. Teprve na věčnosti dojdeme úplnému poznání.

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková