inspirace

Den milých setkání

14. 7. 2017 21:05

Ještě ani odpoledne by mě nenapadlo, jak požehnaný podvečer zažiji. A jakou myšlenku, poslání si z něho odnesu.


Dnes mě jeden člověk zahanbil, nedokázala jsem odpověděť na jednoduchou otázku a dost mi tím shodil hřebínek, lépe řečeno, dost se scvrklo moje sebevědomí a celý den jsem byla poněkud nesvá. A možná to byla přípravka i na další poznání a to poznání pokory. Mamka mi odpoledne telefonovala, že v 16.00h. se chystá spolu s dalšími lidmi na prohlídku Uherského Hradiště s historickým výkladem. My máme s mamkou často stejné zájmy a do telefonu říkala o prohlídce města jakoby mimochodem a že mi o tom nedávala vědět, protože tehdy, když se přihlásila, tak na ten den bylo už jen jediné volné místo /letos se připomíná 760. výročí od založení města Uherské Hradiště/. Její zmínka o prohlídce města souvisí s dalšími událostmi. Neuvažovala jsem, že se tam půjdu podívat, po práci jsem měla namířeno do kostela na svátost smíření. A chtěla jsem jít po pouhých dvou týdnech od předchozí. Jak jsem už psala, když mě něco čeká, nebo mám z něčeho obavy, jsem na cestách aj. , jdu se vyzpovídat také. Ačkoliv jsem neměla na srdci něco závažného, tak přesto díky pokoře viz výše, jsem začala uvažovat jinak v tom, že vím, že někdy nesnesu sama sebe v tom bytí, i když mám /nebo už když mám/ jen drobné prohřešky, chci to hned ze sebe setřást. A uvědomila jsem si, že to může být dvojsečná zbraň. Uvažovala jsem, jestli to není pýcha, nesnést na sobě ani zrnko poskvrnění.. vždyť to se rovná až takové touze po bohorovnosti...po dokonalosti, která nikdy nemůže být, zkrátka ten dnešní den byl jiný v tom, že jsem se díky dopolední příhodě začala divat jiným pohledem. Koneckonců, znám to sama, že "být dole" je formující a projít tou cestou od dola navrchu je samo o sobě proces. Chce to nejen touhu se očistit, ale poznat díky nížinám i svůj charakter a také poznávat "co mi tím chceš Pane říci?".

Jela jsem /na kole/ z práce rozjímavě a místo do kostela jsem zamířila do Domu služeb /po jistý úsek stejná cesta jako do kostela/, kde měla ve 4 odstartovat prohlídka města. Táhlo mě to tam. S tím, že pozdravím mamku /věděla jsem, že tam bude dříve, chtěla si tam ještě neco okopírova/ a odtud budu pokračovat do kostela. Mamka měla radost, když mě viděla /my máme krásný, jedinečný vztah, takže každé setkání s mamkou je oáza radosti, sdílení/ a spontánně došlo i na to, že když jsme byly v informačním centru, mamka se zeptala, zda dnes není volné místo, jinak mi dávali termín /také poslední volné místo/ až na 25.srpen. Oni říkali, počkejte do čtyř, pak uvidíme, jestli dojdou všichni. Mezitím jsme si zašly s mamkou do protější kavárny, kde jsou do práce začleněni i handicapovaní lidé. Mj. tam mají na prodej i výrobky chráněné dílny, kde jsem koupila závěsná srdíčka pro holčičku mojí kamarádky. Moc jsem nevěřila tomu, že by se uvolnilo místo. Na mé obrovské překvapení to vyšlo! Přišlo mi to jako Boží vedení, kde mám t.č. vlastně být. Že Boha lze poznat nejen ve sv.smíření, ale i ve vztazích. To pochopitelně vím už dávno, ale to, co jsem pak zažívala, bylo pro mě krásnou připomínkou.

Jako průvodkyni jsme dostali přímo doktorku - znalkyni na dějepis, což bylo úžasné a bylo poznat, že nás vede někdo, kdo je zevrubně obeznámen. Skupinka měla maximum lidí - 40, každý měl sluchátka, průvodkyně mikrofon, takže jsme vše zřetelně slyšeli a mohla tímpádem vykládat kdykoliv, i cestou. Při jednom zastavování jsem si všimla, že ve skupině je jeden náš NIS-ák z nemocnice, kterého jsem kdysi nominovala na Zaměstnance roku (ano, máme takovou anketu 1x za rok a pak se vyhlašují 1.tři místa v kategorii lékař/ka, nižší zdrav.pracovník /sestry, sanitárky/ a technický pracovník). Je to člověk, který je velmi ochotný-kdykoliv, lidský a zároveň profík na svém místě. Takže jen ho vidět, hned mi to vykouzlilo úsměv na tváři. Poprvé jsem viděla i jeho manželku a jednu z dcer, takže také obohacující. Po velmi zdařilé prohlíce jsem si zajela kolem marketu /kde to mám po cestě domů/, kde jsem si v obchodě mimo hl.koridor potřebovala nutně koupit jen chleba, když tu se téměř záhy za mnou ozve: Dobrý den. Otočím se, naše dr. z nemocnice a nejen to, i moje osobní dr. To mě také potěšilo a stejně jak já, si potřebovala koupit jen chleba. Tam jsme se ještě vůbec nepotkaly, nečekala bych to. Byla velmi milá a jindy v práci zbyde čas kolikrát jen na pozdrav, tak tady jsme si řekly aspoň pár vět.

Když jsem přijížděla k domu, tak sousedka hned od vedle nás /ale vchod má na jiné straně ulice než my/ byla venku na parčíku s celou rodinou, synem i vnoučaty. Je to 60-letá paní, ale aktivní, takže přesto, že jsme sousedky, se velmi málo vidíme. Je to škoda. Oni měli starý plot, který se loni rozhodli zbořit a postavit nový. Nějaký čas byl mezi námi úplný průchod /stýkáme se zahradami/. Bylo to úžasné v tom, že nejen jsme si jako sousedé mohli důvěřovat, ale často jsme se díky tomu jsem se se sousedkou viděla a často si povídaly, případně prohodily jen pár slov. Podporovalo to dobrou sousedskou soudržnost, živost vztahů. Ale od té doby, co je plot postavený, kde není vidět ani škvírka, je to jinak. A uvědomila jsem si, jak jsou takové ploty pro rozvíjení sousedkých vztahů na obtíž. Často máme mezi sebou ploty i v naších srdcích. Sousedku mám moc ráda, ale není tolik příležitostí vidět se, jak bychom chtěly, troufám si říct, obě. A když nebyl plot, tak jsem se kolikrát těšila byť jen vynést odpadkový koš, protože byla velká šance, že sousedku uvidím. Proto mě obzvlášť potěšilo, že jsem v cílové cestě před domem potkala ještě ji. Bylo to krásné zakončení večera. Mj. jsem se dozvěděla pro mě nové věci, že paní z fary odešla, hledaly někoho za ni, vyhledali jí a přesto, že je dost vytížená, tak přijala to místo jako službu Bohu a různě, o rodině.

Tolik setkání /s dobrými lidmi/ v jednom určitém časovém úseku? To přece není "náhoda".

Ve všech těch setkáních vidím Boží přízeň. A mého zkroušeného ducha Bůh pozvedl k radosti. Jsem vděčná.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková