inspirace

Chiara (Luce) Badano a Chiara Corbella Petrillo

20. 8. 2017 14:52
Rubrika: Osudové životní příběhy | Štítky: chiara

Chiara (Klára)

Chiara Badano a Chiara Petrillo. Dvě Chiary, obě pevné víry, hlasatelky evangelia, oběma skončila pozemská pouť a začali jinou pouť - věčného života. Obě svým životním postojem způsobily, aby lidé objevili skutečnou hloubku víry. A pochopili, že Boží vůle není jen fráze. Každý, kdo Chiary znal, nebo kdo o nich jen četl, nebo kdo zažil vypravovat jejich rodiny a přátelé, nemůže být stejný jako dříve. Chiařinina svědectví usvědčovala. Jinými slovy, nikdo se nemůže vymlouvat, že Boha nepoznal nebo tvářit se, že o něm neslyšel. Nelze před tím utéct. To je ten důvod, proč např. někteří lidé zle podsouvali Chiaře a Enricovi Petrillovým, že je to určitě od Ďábla, že 2x za sebou čekali postižené dítě, které nepřežily, že to byla jejich vina a že by se měli více přiblížit Bohu...ale ve skutečnosti to bylo spíš obžalobou chabé víry těch, kteří si myslí, že znají Boha a pak z něj chtějí udělat automat na dobroty.


Obě Chiary měly jinou životní cestu. Chiara Badano byla mladičká dívka, která v 17-ti letech onemocněla nejzákeřnějším nádorem - osteosarkomem /rakovina kostí/, zemřela v necelých 19-ti letech. Naproti tomu Chiara Petrillo, také mladá, ale již v povolání manželství, která už v těhotenství věděla a přijala ten fakt, že obě první dvě děti hned po narození zemřou. A když čekala třetí dítě, pro změnu ona onemocněla rakovinou jazyka. Žena, která nyní žije s částí své rodiny v nebi a část rodiny žije zde na zemi. Měla to Chiara Badano o něco "jednoduchší", když byla bez "závazků"? Myslím, že ne. Vždyť byla teprve na samém rozkvětu života, plna mládí, elánu, plánů. Toužila stát se doktorkou misionářkou. A říct plné FIAT v 17-ti, staň se, jak chceš Ty, Pane, to je ODVAHA. A stejně tak Chiara Petrillo se sice na jedné straně může těšit na setkání se svou dceruškou a synkem v nebi, ale bolestně musí opustit své milované zde na zemi - manžela, malého synka (kterého neuvidí vyrůstat), rodiče... Vlastně - ne bolestně. Obě totiž v plnosti pochopily, že život je dar. A když je život dar, tak ho Pán může dát, ale může ho také vzít. Jen je potřeba přijmout to, jaký plán pro nás Bůh připravil. Láska nese oběti. Dá se říct, že láska bez bolesti láskou není.

Chiara Badano svědčila o Kristu z lůžka, na které ji postupně upoutala nemoc, ve skrytosti, ale každý, kdo od ní odcházel, byl naplněn. Chiara Petrillo svědčila o Kristu "venku" a i v tomto případě odcházeli lidé naplněni. Bůh nezná limity.

Obě se se skutečností musely vyrovnat, bojovat se sebou, ale kolikrát právě i s nepochopením okolí, často od samotných "katolíků" (zejména Chiara Petrillo), aby nakonec plně a bez kompromisů přijaly Boží vůli. Chiara Petrillo byla jako skála-pevná, když si stála za svým, donosit své děti, i přes bolest z odloučení. Lékaři kroutili nechápavě hlavou. Také jí zlobilo, když nemluvili o dítěti, ale o "plodu". Každý den, celých devět měsíců, to byl boj s lékaři (ona měla jasno) až do dne, kdy nepovolila různé lékařské zásahy, aby uměle vyvolaly porod. Ona chtěla, ať Bůh a miminko si zvolí datum, kdy se narodí. Bezmezně důvěřovala Bohu. Pochopila utrpení ve kříži, že bez kříže se nelze připodobnit Boží lásce. A znovu bojovnice, když čelila své vlastní nemoci v pátém měsící těhotenství a darovala život svému dítěti. A Chiara Badano? Nastoupila léčbu, ale přišla fáze, kde dovednosti medicíny skončily (podobně jako u Chiary Petrillo). Dozvěděla se verdikt: léčba je již nemožná. Metastázy všude po těle a i když nevyslovené, ale jasně rozpoznané, že pouť zde na zemi spěje ke konci. Bylo to v době, kdy ještě mohla, i když s bolestmi, chodit. Ten den, kdy se dozvěděla verdikt, ji maminka viděla, jak jde pomalu, velmi pomaloučku domů, sklíčená. Když přišla ke dveřím, její mamka jí chtěla říct něco povzbudivého, něco jako: neboj, to zvládneš, jsi ještě mladá. Ale než stačila otevřít ústa, Chiara jí říká: "Mami, teď ne, teď na mě nemluv." Maminka viděla, jak si lehla do postele a z výrazu její tváře pochopila, že svádí boj. Asi po 25 minutách se otočila s úsměvem na tváři: "Mami, teď už můžeš mluvit". Mamince bylo jasné, že těch 25 minut bojovala s tím, říct ANO Boží vůli. Pro ni mladinkou, která chtěla žít, to bylo těžké rozhodování. Ale nakonec ANO řekla. A její rodina a přátelé svědčí o tom, že když jednou řekla ano, nikdy už neřekla ne.

To, co prožila Chiara Badano v oněch 25 minutách, se dá připodobnit k tomu, čemu Chiara Petrillo říkala "poušť snoubenectví". S Enricem se několikrát scházeli a v hádkách rozcházeli a nevědomky si ubližovali. Ona proto, že měla určité představy o něm, o vztahu, bála se ukázat, jaká doopravdy je, aby ji neopustil, když na některých věcech bude trvat, lpěla na něm. Enrico se zase bál milovat, protože ve 23 letech mu zemřel otec a měl strach, že opět ztratí milovanou osobu. Říká, že musel přijmout myšlenku, že milované osoby mohou umřít ze dne na den. Že ve skutečnosti máme jen dnešek. Chiara o této poušti snoubenectví mluví jako o tom nejtěžším, co dosud zažila, mnohem víc, než odevzdat děti Pánu. Podobně u Chiary Badano těch 25 minut rozhodování se pro Krista.

Aby Chiara a Enrico pochopili, co od nich Bůh chce, šli spolu na takovou ozdravnou desetidenní pouť v Porciunkule v den Odpuštění v Assisi. Pán je uzdravil /uzdravení vůle/ a pochopili - že nelze vlastnit. Slova z Písma ze Zjevení 3.kapitoly, Chiaře(oběma) změnila život, učinila z ní křesťanku: "když on otevře, nikdo nemůže zavřít, když on zavře, nikdo nemůže otevřít." Jen v Bohu můžeš milovat. Nelze vlastnit, ale také je potřeba se oprostit/pustit. Od svých pozemských strachů, od své vlastní vůle. To též pochopila Chiara Badano. Od mala vyrůstala v křesťanské rodině (byla jediné, vymodlené dítě), ale její obrat přišel v devítí letech na akci Family Fest ve Španělsku. Tam v ní zanechala hlubokou stopu Chiara Lubicho, zakladatelka hnutí Fokoláre. Našla si blízké kamarádky, podporující se vzájemně ve víře, stala se členkou GEN - jako nová generace hnutí Fokoláre. Chiara Petrillo je přesvědčená, že Pán ji již v období "pouště snoubenectví" připravoval na vše, co pak přijde. A stejně tak si myslím, že život Chiary Badano notně ovlivnilo hnutí Fokoláre, které ji pomohlo žít evangelium. Propadla na gymnáziu, byla to pro ni velká rána a tehdy pochopila plně větu, kterou řekla Chiara Lubicho: "Nemůžeme mít radost, dokud nepřijmeme bolest tak, jako Ježíš na kříži, když se cítil opuštěný od Otce". 

Obě Chiary byly doprovázené knězem, rodinou, přáteli. Chiara Badano nechala sepsat svá přání ohledně pohřbu. Chtěla, aby byl slavností, aby se zpívalo, radovalo. Spolu s kamarádkou z GEN vybrala písničky, které se budou hrát na pohřbu a další organizační záležitosti. Přála si bílé šaty-pro Ženicha. Chiaru Lubicho požádala o nové jméno, které by jí pomohlo lépe žít evangelium. Vybrala jí jméno "Luce"-Světlo s vysvětlením, že nad světem zvítězí Boží Světlo.

Obě byly světlem pro druhé, zcela ve shodě s evangeliem: "Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích." (Mt 5, 14-16). Lukáš mluví dokonce o tom, že světlem těla je již OKO. "Je-li tvé oko čisté, i celé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou." (Lk 11, 34-35). To mi také připomíná situaci, kdy již po smrti Chiary Badano k účelu sepsání knihy šli rodiče skenovat její fotografie. Obzvlášť dvě kopie si obchodník nechal i ve svém obchodě. Každého, kdo vešel dovnitř, přitahovaly její oči a krásná tvář. Oči byly tak jasně zářicí, velké, pronikavé. Jeden student v depresích si jen tak do vyhledávače zadal slovo "luce". Mj. mu vyběhly i webové stránky, mluvící o Chiaře. Jak první ho zaujaly její oči. Pak si přečetl její příběh. Úplně mu to změnilo život.

Chiara Petrillo předala poselství zejména manželům, rodinám a budoucím matkám, aby za každé situace přijali své mateřství. Logika manželství je stejná jako logika kříže: darovat se jako první a nežádat nic od milovaného, až k naprostému se odevzdání sebe sama. Láska je náročná. Jestliže se neodpoví na tuto výzvu, nejde už o povolání, ale o prosté doprovázení se navzájem až do smrti.

Chiara Badano předala poselství mládeži: "Mladí jsou budoucnost. Já už nemohu běhat, ale chtěla bych jim předat pochodeň jako na olympijských hrách. Máme jen jeden život a vyplatí se ho dobře prožít".

 Dalo by se toho ještě hodně říct, ale nejlépe to asi řeknou zdroje, ze kterých jsem čerpala:

1. dokumentární film na Youtube s názvem: Pravdivý film o Blahoslavenej Divce Chiara Luce Badano Dokument s podtitulem CZ Neobyčejný příběh obyčejné dívky. Když jsem zde zadala odkaz a pak zkoušela na to kliknout, psalo to, že "toto video neexistuje". Ale existuje. Stačí  si na youtube zadat Chiara Badano a to už vyskočí v nabídce vpravo.

2.  kniha od autorů Christiana Paccinio a Simone Troisi - Smrt nemá poslední slovo, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2015. V slovenském překladě "Narodili sme sa a už nikdy nezomrieme".

 

Poznámka na závěr:

Těch, kteří dali život za život, nebo těch, kteří svědčili o Kristu i v nemoci, ve smrti, i po smrti, těch, kteří žili pro nás "neobyčejné" životy, je mnoho. Koneckonců i zde na Signálech se objevily různé příběhy. Přesto, že tito lidé oslovují/zasahují, chce se mi také říct: ale pozor na kult osoby. Nezaměňovat Boha s lidskou osobou, jakkoliv svatě žila! Modlit se k Bohu, ne k lidem. Je zde riziko, že lidé, příliš pohlcení tím kterým jednotlivcem, mohou zaměňovat. Ale žádný z nich nechtěl adorovat sám sebe. Ne, oni chtěli říct, že Bůh opravdu je, co způsobil v jejich životech a na čem skutečně záleží. Koneckonců, hraje nějakou roli to, zda bude někdo oficiálně ustanoven svatým? Vždyť kolik lidí se staly svatými, aniž o nich víme. Záleží na jediném. Přijmout Boží výzvu a reagovat na ni. Nejde napodobit jiného člověka v jeho svatosti. To by byla faleš, karikatura. Nemohlo by to fungovat. Každý je jedinečný, pro každého má Bůh jedinečný plán a každý má hledat konkrétní Boží plán pro něj. Velmi trefně to vystihla Monika /terre-eau/ v článku: http://zeny-matky-manzelky.signaly.cz/1708/copyright-svatosti

 

 

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková