inspirace

To nevysvětlím....

18. 9. 2017 16:54

Mám to ale nekončící peripetie! Dva dny po napsání článku "Perfect day", po ztrátě a nalezení slunečních brýlí, mi nejspíš při nasedání do auta ve Zlíně, vypadla čepice! Zjistila jsem až doma, že ji postrádám. Tak tu už nemám.. A aby toho nebylo málo, dnes ráno jsem hledala klíče a nenašla. Neměla jsem čas na důkladnou prohlídku v domě, spěchala jsem do práce. Horečně jsem přemýšlela, kde jsem je mohla nechat. Vybavuji si-ve čtvrtek po práci jsem jela za kamarádkou na kole, to jsem klíče měla, v práci jsem totiž zamykala kolárku. Jela jsem rovnou za kamarádkou asi 3 km daleko, po cestě jsem se nikde nestavovala. Druhý den v pátek jsem nikam nejela, nahlásila jsem si dov., protože se u nás betónovalo, takže prac.parta a já jsem vytvářela celý den jídlo. V pátek jsem ještě skočila do Jednoty, ale to jsem klíče také nebrala - počkala jsem, až budou všichni tady.

Někdy se stane, že celý víkend klíče nepostrádám - shodou určitých okolností. A většinou je hned po odemknutí věším na háček. Ale někdy jsou takové dny, kdy je nechám v kabelce nebo na stole, na gauči a až si vzpomenu, tak je zavěsím. V Po ráno (dnes) jsem automaticky šáhla po věšáčku - nejsou tam! Prohrabala jsem kabelku, nebyly tam.. zašátrám na gauč za deky, nejsou tam. Poněkud jsem propadla panice. Na tom svazku jsou totiž všechny klíče - od domu, od práce, od kolárky aj.

Píšu sms kamarádce, jestli jsem je nenechala u ní. Ne. V práci se dívám do Pošty všem, zda tam není nějaký odkaz, že se našly klíče. Nebyl. Pak jsem přemýšela, jak dál. Vím, že Jednota u nás zavírá už nějak po čtvrté, chtěla jsem ji stihnout, abych měla pokoje. Tak jsem velikým sprintem letěla na autobus. Stihla jsem ten dřívější. Samozřejmě se mi hlavou promítlo několik možností. V ten čtvrtek když jsem se loučila s kamarádkou, tak začalo hodně pršet, kolo jsem si tam nechala a její manžel mě odvezl domů. Dnes šla moje mamka z lázní domů, taťka pro ni přijel a vzali to obloukem už i přes tu kamarádku a taťka jel na mém kole k našim domů. Varianta byla, přijít k našim, vzít kolo a jet domů. Ale to by znamenalo přiznat klíče (já dosud klíče od našich mám a taky mamka už ví, že jsem už kolikrát něco ztratila) a nestihla bych Jednotu. Nebo jsem to mohla zkusit i ráno tu Jednotu. Ale chtěla jsem to mít vyřešené už dnes. Jednotu jsem díky busu stihla a klíče tam nebyly. To jsem i věděla, ale zkoušela jsem i tak všechny možnosti. Jednou z variant bylo i to, zajet k našim, trochu u nich posečkat a jet domů - to je tak 6 km daleko a manžel by byl zřejmě už doma. To by byla ideální varianta. Ale opět s přiznáním se ke klíčům u rodičů. Musela bych tak jako tak zvonit.

Už během dne jsem měla namyšlené, že to vezmu plotkem od sousedů. Totiž, abyste rozuměli, jeden přední barák je starý, po manželových dědáčcích, tam jsem nějaký čas i bydleli, než manžel dokončil nový dům, který je dál za tím starým v humně. No a v podstatě naše zamykání je takové, že zamykáme nový dům, každý má i jeden na svých klíčích, ale ty zbývající dva necháváme na určitém místě. Vrata od starého domu jsou na kladku. A klíče navíc nejsou, pokud si někdo zapomene klíč, tak se nedostane, leda by musel čekat na toho druhého, až dojde. A právě z těch a nijakých jiných důvodů, jsem chtěla, abych si to interně sama vyřešila, a nechtěla jsem se s tím klíčem "chlubit" ani manželovi, tak pro mě byla jediná možnost  - přelézt plot.

Zazvonila jsem u sousedů, na můj dotaz celkem pobaveni. Ukázalo se, že ten plot je vyšší než z naší strany /máme betónový, ale jiný než oni/. Ale velká možnost byla dál od humna. To jsou takové typické drátěné zrezavělé nízké ploty. Tak se stalo. Chtělo to nějakou židli. Pán přinesl takový malý kovový žebř, ale to by celý ten vetchý plot spadl. On ho totiž chtěl dát na plot a že tak přelezu. Poté paní donesla takový umělý kýbl od barvy. Stoupla jsem si na to (ale i tak jsem nízká), jeden mě držel za jednu ruku, druhý za druhou, horko těko jsem tam vymáchla nohu -  jako baletka v důchodu - a jak byla noha natažená, šlo to skoro samo. Asi tak, že mezitím jsem zavadila punčochou o dráty a zůstalla zaseklá v roznožce.. mohla jsem tak být do večera. Společnými silami se nam po chvíli podařilo punčochu osvobodit /a tím i mě/ a byla jsem na naší straně. Ještě říkám sousedům, to by mělo jít do Bakalářů, tak jsem dom ještě nešla.

Koneckonců - sousedské vztahy se mají utužovat. :-)

Otevřela jsem si nový dům a div se světě - klíče byly doma!! A byly přesně na tom místě, kde jsem u ráno hledala - pod dekama na gauči, ale jsem nezajela rukou hlouběji. Jsem šťastná jako blecha! Jenže vyvstal háček.

Krásně jsem si vymyslela, že: půjdu do starého domu, jejíž jedny z oken vedou přímo do silnice, otevřu, přelezu, zvenku otevřu kladku na vratech, ve starém domku zavřu okna a budu se tvářit, že se nic nestalo. Pro manžela. Jenže žádné z oken nešly otevřít! Jedněm chyběla klika, druhá jsou zavřená již tak, že to normálně člověk neotevře, další drží jen "na děkuji".  Lézt zpáteční cestou přes sousedy kvůli tomuto manévru -no to už je trapas.

Takže: jsem vevnitř a přitom venkovní vrata zvenku zavřená na jeden západ na kladku.

JAK JÁ TOTO VYSVĚTLÍM?

 

 

Sdílet

Komentáře

JiKu Vy nemáte doma štafle?

generální_tajemník_ÚV_KHS
Myslím, že vysvětlení, které jsem teď četl, jeprávě to pravé. Ještě by se dalo i zfilmovat :-)

Katis JiKu: to bych musela použít jeřáb. Ale stejně. Ať tak, jako tak, lezla bych zase přes nějaké sousedy.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková