Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho, Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věku. Amen.

( Ga 1, 3-5)

 

Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium  ovšem není, jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!

(Ga 1, 6-8)

 

Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým. Ujišťuji vás, bratři, že evangelium, které jste ode mne dostali, není z člověka!

(Ga 1, 10-11)

 

Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval  církev Boží a snažil se ji vyhubit. Vynikal jsem věrností  k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců. Ale ten, který mě vyvolil už v tělé mé matky, a povolal mě svou milost, rozhodl zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům.

(Ga 1, 13-16)

 

My jsme od narození Židé a ne hříšní pohané, víme však, že člověk se nestává spravedlivý před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Ježíše Krista.

(Ga 1, 15-16)

 

Jestliže hledáme ospravedlnění v Kristu a jsme tedy i my hříšníci, je snad proto Kristus služebníkem hříchů? Naprosto ne! Jestliže chci znovu stavět, co jsem dříve zbořil, usvědčuji sám sebe jako viníkem před zákonem. Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován s Kristem, nežijí už já, ale žije ve mně Kristus.

(Ga 2, 17-20)

 

A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Nepohrdám Boží milostí. Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.

(Ga 2, 20-21)

 

Chtěl bych se vás zeptat na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli? To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe? Tak veliké věci jste prožili nadarmo?

(Ga 3, 2-4)

 

Pohleďte na Abrahama, uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost. Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry. Protože se v Písmu předvídá, že Bůh na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už Abrahám zaslíbení. V tobě dojdou požehnání všechny národy.

(Ga 3, 6-8)

 

Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: "Spravedlivý bude živ z víry". Zákon  však nevychází z víry, nýbrž praví: "Kdo bude tyto věci činit, získá tím život." Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: "Proklet je každý, kdo visí na dřevě." To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.

(Ga 3, 11-14)

 

Bratří, znázorním to příkladem: ani lidskou závěť jednou právoplatně potvrzenou nemůže nikdo zrušit nebo k ní něco přidat. Slib byl dán Abrahamovi a jeho potomku: je jím Kristus. Chci tím říct: Smlouvu, od Boha dávno pravoplatně potvrzenou, nemůže učinit neplatnou zákon, vydaný teprve po čtyřech stech třicet letech, a tak zrušit slib. Kdyby totiž dědictví plynulo ze zákona, nebylo by založeno na slibu. Abrahamovi ji však z milosti Bůh přiřkl svým slibem.

(Ga 3, 15-18)

 

Jak je to potom ze zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek, byl vyhlášený anděly a svěřen lidskému prostředníku. Prostředníka není potřeba tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden.

(Ga 3, 19-20)

 

Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by moh dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona. Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.

(Ga 3, 21-22)

 

Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. Zákon byl tedy našim dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.

(Ga 3, 23-25)

 

Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.

(Ga 3, 26-29)

 

Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží dědic.

(Ga 4, 4-7)

 

Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou. Nyní jste však Boha poznali, lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujte ustanovení pro dny a měsíce a roky! Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo.

(Ga 4, 8-11)

 

Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu?

(Ga 4, 16)

 

Oni se o vás horlivě ucházejí, ale nemyslí to dobře, chtějí vás připravit o spásu a strhnout vás na svou stranu.

(Ga 4, 17)

 

Je správné horlit pro dobrou věc a vždycky, nejen tehdy, když jsem u vás, moje děti.

(Ga 4, 18)

 

Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti.

(Ga 5, 4)

 

Běželi jste dobře! Kdo vám zabránil, abyste se drželi pravdy? Jistě to nevyšlo od toho, který vás povolává. Málo kvasu celé těsto prokvasí.

(Ga 5, 7-9)

 

Ale já k vám v Pánu mám důvěru, že se neuchýlíte k jinému smýšlení. Ten však, kdo vás uvádí do zmatku, neujde soudu, ať je to kdokoli.

(Ga 5, 10)

 

Vy jste povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.

(Ga 5, 13-15)

 

Chci říct: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.

(Ga 5, 16)

 

Dáte-li se vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem.

(Ga 5, 18)

 

Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějnictví, rozbroje, hádky, žárlivost, vášně, podlost, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci.

(Ga 5, 19-21)

 

Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.

(Ga 5, 22-23)

 

Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.

(Ga 5, 24)

 

Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.

(Ga 6, 1)

 

Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.

(Ga 6, 2)

 

Každý ať zkoumá své vlastní jednání, pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. Každý bude odpovídat sám za sebe.

(Ga 6, 4-5)

 

Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.

(Ga 6, 7-8)

 

V konání dobra neumdlévejme, neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.

(Ga 6, 9-10)