Celý Izrael se shromáždil k Davidovi do Chebrónu. Řekli: "Hle, jsme tvá krev a tvé tělo. Už tenkrát, když byl králem Saul, vyváděl a přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin, Tvůj Bůh řekl: "Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad mým izraelským lidem.

(1 Pa 11, 1-2)

 

Jsme s tebou, Davide, jsme při tobě, synu Jišajův. Pokoj, pokoj tobě, pokoj tvým pomocníkům, vždyť tvůj Bůh ti pomáhá.

(1 Pa 12, 19)

 

Týrský král Chíram poslal k Davidovi posly, poslal na cedrové dřevo, zedníky a tesaře, aby mu (Hospodinu) postavil dům. David poznal, že jej Hospodin potvrdil za krále nad Izraelem, že jeho království bude kvůli izraelskému lidu velice povzneseno."

(1 Pa 14, 1-2)

 

David povolal kněze Sádoka a Ebsátora a lévijce Uriela, Asajáše, Joéla, Šemajáše, Eliela a Aminadoba.  Nařídil jim: "vy jste představitelé levijských rodů. Posvěťte se spolu se svými bratry. Vyneste schránu Hospodina, Boha Izraele, na místo, které jsem pro ni připravil. Že jste při tom ponejprv nebyli, Hospodin, náš Bůh, se prudce na nás obořil, protože jsme se ho nedotázali podle řádu". Kněží a lévijci se tedy posvětili a vynesli schránu Hospodina, Boha Izraele. Léviovci nesli Boží schránu na ramenou na sochorech, jak podle Hospodinova slova přikázal Mojžíš.

(1 Pa 15, 11-15)

 

David také lévijským předákům nařídil, aby ustanovil své bratry zpěváky, kteří by radostně hlaholili na hudební nástroje, harfy, citary a zvučné cymbály.

(1 Pa 15, 16)

 

Celý Izrael vystupoval se schránou Hospodinovy smlouvy ze ryčného troubení polnic a za zvuků pozounů, cymbálů, harf a citar.

(1 Pa 15, 28)

 

Boží schránu přinesli a umístili ji uprostřed stanu, který pro ni David postavil. I přinášeli před Bohem zápalné a pokojné oběti.

(1 Pa 16, 1)

 

Když David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu v Hospodinově jménu.

(1 Pa 16, 2)

 

Pak podělil každého z Izraele, každého muže i ženu, bochníčkem chleba a datlovým a hrozinkovým koláčem.

(1 Pa 16, 3)

 

Potom určil lévijce, kteří by přisluhovali u Hospodinovy schrány a připomínali Hospodina, Boha Izraele, vzdávali mu chválu a oslavovali jej.

(1 Pa 16, 4)

 

Tehdy, onoho dne nařídil David poprvé, aby Asef a jeho bratří vzdávali Hospodinu chválu:

"Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, zpívejte a pějte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, honoste je jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina.

Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, potomkové Iraele, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení!

Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi. Věčně pamatujte na jeho smouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. Uzavřel ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi, stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!"

(1 Pa 16, 7-18)

(...) (...) (...)

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. Rcete: "Zachraň nás, ó Bože, naše spáso, shromáždí a vytrhni nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem. Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: "Amen. Chvalte Hospodina!"

(1 Pa 16, 34-36)

 

Když David už sídlil ve svém domě, řekl proroku Nátanovi: "Hle, já sídlím v domě cedrovém a schrána Hospodinovy smlouvy je pod stanovými houněmi." Nátan Davidovi odvětil: "Udělej vše, co máš na srdci, neboť Bůh je s tebou."

(1 Pa 17, 1-2)

 

Ale té noci se stalo Boží slovo k Nátanovi.

(1 Pa 17, 3)

 

Nyní tedy promluvíš takto k mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: "Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodem nad mým lidem, nad Izraelem. Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. Vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátelé. Tvé jméno jsem učinil tak veliké, jako je jméno velikánů na zemi. I svému lidu, Izraeli, jsem připravil místo a zasadil jej, tam bude bydlet a už nikdy nebude znepokojován, už jej nebudou vysávat bídáci jako dřív.

(1 Pa 17, 7-9)

 

Oznamuji ti, že Hospodin vybuduje dům tobě. Až se naplní tvé dny a ty odejdeš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku z tvých synů a upevním jeho království. Ten mi vybuduje dům a já upevním jeho trůn navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Svoje milosrdenství mu neodejmu, jako jsem odňal tomu, který byl před tebou.

(1 Pa 17, 10-13)

 

Král David pak vešel, usedl před Hospodinem a řekl: "co jsem, Hospodine Bože, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? A i to bylo v tvých očích málo, Bože. Dokonce přislibuješ domu svého služebníka dlouhá léta. Shlédl jsi na mě, jako bych byl člověk vysoké hodnosti, Hospodine Bože. Co může David ještě dodat k slávě, kterou jsi dal svému služebníku? Vždyť ty znáš svého služebníka.

(1 Pa 17, 16-18)

 

Hospodine, není žádného jako ty, není Boha kromě tebe, podle toho všeho, co jsme na vlastní uši slyšeli.

(1 Pa 17, 20)

 

Nyní tedy, Hospodine Bože, ať se navěky věrně ukáže tvé slovo, které jsi promluvil o svém služebníku a o jeho domu.

(1 Pa 17, 23)

 

Ano, Hospodine, ty sám jsi Bůh.

(1 Pa 17, 26)

 

Nyní tedy požehnej laskavě domu svého služebníka, aby trval před tebou navěky. Dáš-li mu, Hospodine, požehnání, bude požehnán navěky.

(1 Pa 17, 27)

 

Hospodin Davida zachraňoval, ať šel kamkoli.

(1 Pa 18, 7)

 

Buď rozhodný! Vzchop se! Za náš lid, za města našeho Boha! Hospodin nechť učiní, co uzná za dobré.

(1 Pa 19, 3)

 

Ze všech mých synů synů, a Hospodin mi dal synů mnoho, si vyvolil mého syna Šalamouna, aby usedl na Hospodinův královský trůn nad Izraelem.

(1 Pa 28, 5)

 

Řekl mi: Tvůj syn Šalamoun, ten vybuduje můj dům a mé nádvoří, neboť jsem si ho vyvolil za syna. Já mu budu Otcem. Jeho království upevním navěky, jestliže bude dodržovat mé příkazy a právní ustanovení tak jako dnes.

(1 Pa 28, 6-7)

 

Bedlivě se vždy dotazujte na všechny příkazy Hospodina, svého Boha, abyste si udrželi tu dobrou zemi a mohli ji předat svým synům do dědictví navěky.

(1 Pa 28, 8)

 

Mého syna Šalamouna si vyvolil Bůh jako jediného, ač je mladíček útlého věku a dílo je obrovské. Nejde totiž o hrad pro člověka, ale pro Boha Hospodina.

(1 Pa 29, 1)

 

A jelikož mám v domě svého Boha zalíbení, přidávám pro dům svého Boha i ze svého vlastního jmění zlato a stříbro navíc k tomu všemu, co jsem připravil pro svatyni.

(1 Pa 29, 3)

 

Kdo by chtěl dnes něco ze svého dobrovolně obětovat pro Hospodina?

(1 Pa 29, 5)

 

Předáci rodů izraelských kmenů, velitelé nad tisíci a nad sty i královští úředníci přinášeli dobrovolné dary.

(1 Pa 29, 6)

 

Lid se radoval z toho, co bylo dobrovolně darováno, že z celého srdce se odevzdávaly dobrovolné dary Hospodinu. Také král David se převelice radoval.

(1 Pa 29, 9)

 

I dobrořečil David Hospodinu před zraky celého shromáždění. Řekl: "Požehnán jsi, Hospodine, Bože Izraele, našeho otce, od věků na věky.

(1 Pa 29, 10)

 

Hospodine, Bože náš, všechno toto množství, jež jsme připravili, abychom vybudovali dům tobě, tvému svatému jménu, pochází z tvé ruky. Tobě patří všechno.

(1 Pa 29, 16)

 

Poznal jsem, můj Bože, že ty zkoumáš srdce a že máš zalíbení v přímosti. Přinesl jsem všechny tyto dobrovolné dary z přímého srdce.

(1 Pa 29, 17)

 

Potom David vyzval celé shromáždění: "Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu!" A celé shromáždění dobrořečilo  Hospodinu, Bohu svých otců, padli na kolena a klaněli se Hospodinu i králi. Druhého dne připravili Hospodinu oběti.

(1 Pa 29, 20-21)

 

David, syn Jišajův, kraloval nad celým Izraelem. Kraloval nad Izraelem čtyřicet let, sedm let kraloval v Chebrónu a třicet tři léta kraloval v Jeruzalémě. I zemřel v utěšeném stáří nasycen dny, bohatstvím a slávou. Po něm kraloval jeho syn Šalamoun. Příběhy krále Davida jsou od začátku až do konce zapsány v příbězích Samuela, vidoucího, v příbězích proroka Nátana a v příbězích Gáda, jenž měl dar vidění..

(1 Pa 29, 26-29)