inspirace

Svátek sv.Štěpána

26. 12. 2017 9:11

Nedá mi nepodělit se s myšlenkami našeho P. Artura Kozíka z dnešní homílie. Poslední dobou mně právě mše na Sv.Štěpána a promluva kněze hodně zasahuje.


Nejdříve se zastavil u toho, proč v čase vánočním, patřící radosti, pokoji, příjemným naladěním, je najednou takový skok. Záhy totiž čteme o mučednické smrti Štěpánově a je to na hony vzdálené právě tomu vánočnímu prožívání. Jenže ta symbolika je úzce provázaná. Tak např.: Ježíšek je uložen do dřevěné kolébky. Dřevo symbolizuje pozdější kříž, na kterém umírá. Ježíšek je zavinut v plenky. Podobně je zavinut do pruhů plátna v hrobě. Andělé zvěstují radostnou zvěst, že se narodil Ježíš, Spasitel. Později andělé oznamují Ježíšovo zmrtvýchvstání. Ježíšek se narodil v chlévě, pohřben je v jeskyni. A na některých zobrazeních je i jeho narození zasazeno do jeskyně. Tolik k tomu.

Ústřední myšlenkou dnešního dne je však zcela jistě: ať milujeme své nepřátelé. Stejně jako Štěpán. Ale toto se nedá naučit výchovou. Naopak, a to právě vyprošoval P. Artur i na dnešní mši, aby vánoční doba se pro nás stala vyšší láskou. Tzn. být natolik prostoupeni Duchem Svatým, abychom dokázali milovat. Nejen ty, kdo nás mají rádi, ale nepřátelé. To se projevuje také tím, že za každých okolností máme pokoj v srdci. Štěpán vidí dál, za horizont. Říká: "Vidím nebesa otevřena a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!" My pochopitelně zřejmě nemáme někoho, kdo nám usiluje o život ve fyzickém slova smyslu, ale máme někoho, kdo nás např. pomlouvá, "hází nám klacky pod nohy", nerozumí nám v rodině, často nás zraňuje slovem. Pokud vidím jen do země, nebo vedle sebe, tak se často v nás probouzí hněv. Ale ten hněv je mnohem horší než to, že nás někdo zraní. Štěpán ví, že když ho jeho nepřátelé zabijí, zabijou sice tělo, ale ne duši, ale žít s hněvem v duši je mnohem vážnější. Hněv plodí jen další zlo. Proč byl tak klidný? Protože ví, že je ještě jeden život - a to život věčný. Tak čeho by se bál?

Štěpána pojí s Ježíšem dva zásadní postoje. Stejně jako Ježíš svěřuje Bohu Otci ducha svého a stejně tak při umírání říká Bohu: Pane, nepřičítej jim tento hřích. To je silné. Modlit se za nepřátelé. Koneckonců, jsme zraňování, ale i my zraňujeme. A také může být někdo, kdo se za nás modlí, a díky takové modlitbě nemusíme být zavrženi. Vzpomeňme si také na Pavla, dříve Šavla, jak pronásledoval církev a taky mohl být zavržen. Ale nebyl.

Dále čteme v Písmu poté, co Štěpán vyřkl tu větu: Pane, nepřičítej jim tento hřích, že: A po těch slovech skonal. To slovo "skonal" ma v kralickém výkladu Bible význam "usnul". Co to znamená, že usnul? Tzn. že když spí, Bůh ho přijde probudit. Neumřel navždy. Stejně tak hrob = latinsky "cubiculum", což znamená "lože". Zase taková symbolika-že když jde někdo spát do ložnice, tak se probudí (většinou). Ale ještě vzpomněl P. Artur jedno slovo, které tedy není z latiny a ani nevím, jak se píše, tak mi  můžete pomoct, nějak "kojmaterium" - říkal zkrátka že to slovo je pro hřbitov a že doslova znamená "koleje" Tak v té souvislosti vzpomněl studenstké koleje a že tam bývá velmi často živo. Všecny ty symbolu směřují k životu.

 Nějaký čas mi dochází, že Vánoce nejsou o radosti, ale o ODPUŠTĚNÍ. A vlastně i OPUŠTĚNÍ - sebe sama, vlastního egoismu. A tak jak Štěpán vidí dál, do věčnosti, v podstatě každé naše jednání by mělo být měřeno optikou věčnosti. Velmi často bychom se ušetřili hříchu. Mít stále na paměti věčnost, cibřit víru a vytrvalost v ní, k tomu vřele doporučuji číst Minutěnku od biskupa Josefa Hloucha. 

Sdílet

Komentáře

kacarovi3 Odpuštění je největší bohatství katolické církve.Proto mnozí kněží tráví hodiny ve zpovědnici.Pozoroval jsem,že je o svátost smíření velký zájem.Přiznám se,že jsem tuto svátost potřeboval a není lehké dočkat se právě té správné chvíle ke zpovědi.Řady čekajících věřících neubývají a ke svátostem chodí celý kostel.Kněz mi říkal,že kostel je právě pro hříšníky.Je to tak.Ti,co své hříchy necítí a nepotřebují odpuštění,ti do kostela nechodí.Proč člověk hřeší,proč hřích ze svého života neodvrhne,když tím zarmucuje Boha?Není to tím,že by byl slabý a povrchní.Někdy právě láska nás nutí k hříchu.Boží desatero je hodně tvrdé a obsáhlé.Lze podle něj žít ale k plnému prožití života chybí lásce prostor.Zarmucujeme Otce,když nežijeme přesně v jeho mantinelech?Když vybočíme na chvíli z té úzké trnité ces

JiKu Štěpán je můj den.
Na církev kašlu.
Doby, kdy jsem k evangeliu "mígněte ho tím grimlem do palice" zpívával "hej, hej, koleda" již minuly. Užívám si církevního nicnedělání.

kacarovi3 Blíží se svátek Boží rodiny.Je to velká šance si oprášit význam Svátostného manželství,uvědomit si hodnotu Boží pomoci a i to setkávání manželských dvojic ve farních kavárnách je důležité-sdílet své zkušenosti i umění opřít se o Boha,vložit vše těžké do jeho rukou v důvěře,že Boží moc má sílu měnit srdce i bezvýchodné situace.

kacarovi3 Mnoho lidí netuší,jak se svátost manželství má praktikovat.Jsem smutný,že se uděluje bez podrobného návodu použití.Mnozí vůbec nemají ponětí,jaké bohatství do svého vztahu dostali.Praxe je taková,že člověk od začátku vztahu musí najet na jiný způsob komunikace a kompletně změnit své chování.Zvyk je železná košile a většina té změny není schopná.Svátost manželství je revoluce lidského chování k lidem,k Bohu,k sobě samému.Kdo touží poznat tajemství v hodnotě této svátosti,může se zeptat

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková