Vilnost, jež nebývá z hříchů všech nejhorší,

neb mnohem těžší jsou Lakomství se Závistí,

Též Nestřídmost, to zlo, před nímž si nejsme jisti,

a Lenost, která je zdrojem hříšnosti vší,

 

dále pak Hněv, jenž někdy se i krásný zdá

pro odlesk hrdinství, když na obdiv je staví,

a Pýcha, sestřička té iluzorní slávy,

jež v marnou revoltu posléze upadá.

 

Ty hříchy, Pokání, při nevinnosti tvé

znáš pronásledovat. Můžeš i zbavit viny

duše, když zároveň je chráníš svými činy

před hrůzou pekelnou, kam každý hřích zve.

 

Ano, ty vedeš nás a činíš lepšími činy,

jež konáme teď z lepších předsevzetí.

Rozséváš na trny růží barevné květy,

jež díky modlitbě smíme trhat i my.

 

Pokání, z hlubiny svých hříšných špatností,

Vilnosti, Hněvu, Pýchy a zla ostatního,

prosím Tě o pomoc. Záštito dobra všeho,

kéž hříšné srdce mé poctí Bůh milostí.

 

(Paul Verlaine - báseň Pokání, z knihy veršů Intimní liturgie z r. 1892)

Paul Verlaine - francouzský básník, představitel tzv. prokletých básníků a symbolismu, ji napsal 4 roky před svou smrtí.