RODINNÉ ODCHODY DO KOSTELA

Murphyho zákon o odchodů do kostela:

Ať děláte, co děláte, odcházíte-li s rodinkou z domu na mši svatou, vždycky půjdete o něco později, než jste původně chtěli.

Klapzubova aplikace zákona:

Na poslední chvíli, zcela nezávisle na rodičovské předvídavosti a pečlivosti bezprostřední přípravy se určitě něco "vymastí": počůrané dítě, nekompatibilní ponožky některé z ratolestí, neodkladný telefonát, botičky zabahněné od sobotní vycházky, ztracená peněženka, startující oko na punčoše či naopak nestartující auto.

Murphyho zákon příchodů do kostela:

Ať děláte, co děláte, pan farář bude u oltáře vždycky o chvilenku dříve než vaše rodinka v lavici, takže se bude cítit oprávněn významně po vás loupnout okem.

Zákon diskontinuity odchodu do kostela a příchodu do kostela:

Jestliže se vám podařilo odejít včas z domu, neznamená to ještě, že přijdete včas na bohoslužbu.

Závěr prof. Tomáše Marného:

Pokud se vám jednou výjimečně podaří odejít včas z domu a přijít včas na bohoslužbu, opozdí se pro změnu pár farář.

 

KŘESŤANSKÁ RODINA V KOSTELE

Axiom madame Rettigové:

Máte-li maso v troubě, stoprocentně bude kázání dlouhé a ohlášky nekonečné.

Murphyho zákon o dětech v kostele:

V kostele děti vykřikují a všelijak zlobí zásadně do ztichlé atmosféry, nikoli do hřmění varhan.

Dodatek psychoanalytika mgr. Pitválka:

Velcí katolící by si rovněž někdy s chutí zařvali na ztichlý kostel, jenomže jsou naučení svůj destruktivní sklon potlačovat.

Detailní rozvedení Murphyho zákona o dětech v kostele:

V nejposvátnější a nejusebranější chvíli během bohoslužeb se zpravidla ozve jeden z následujících nežádoucích zvuků:

a) rána způsobená padajícím zpěvníkem či jiným kompaktním předmětem

b) srdceryvný pláč miminka, které v kočárku ztratilo někde dudlík

c) dunivé kopání dětských nožek do lavice

d) skácení paraplete nebo berel (pěkně jedné po druhé) paní X.Y., způsobené vaším čiperným dítkem

e) pád dítěte pod lavici a následný ohlušující řev

f) "trouby jerišské" aneb hloubkové čištění ucpaných nosních dutin něčí ratolesti

g) nevybíravé peskování ministrantů panem farářem, který zapomněl, že nechal zapnutý mikrofon

h) zvolání benjamínka místní vzorové křesťanské rodinky (během významné pomlky při kázání): "Proč ten pán tolik křičí?!", případně (nejspíše při tiché modlitbě po sv. přijímání): "Mamiíí, kdy už bude konec?"

Murphyho zákon promluv pro děti:

Je-li ve farním personálu na výběr z více osob (pan farář, kaplan, jáhen apod.), bude mít promluvu pro děti ta z nich, které to působí největší potíže.

Zdůvodnění pastoralisty doc. Herodesa:

Svou nechuť pracovat s dětmi tak může dotyčný obětovat za přítomné děti, a tím jim prospěje více, než kdyby jej práce s dětmi těšila a on se v ní seberealizoval. Děti si alespoň nebudou zvykat na luxus, že k nim někdo mluví srozumitelnou řečí, a budou připravenější na život, hlavně na bohoslužby pro dospělé, kde se s nimi už nikdo nebude mazlit!

Dilema rodin s malými dětmi:

Být, či nebýt s nimi na mši svaté?

- Jestliže tam budou zlobit, budou se na vás všichni zlobit, že zlobily.

- Jestliže je necháte doma, vyčte se vám, že je necháváte doma a nezvykáte je na mši svatou.

Závěr anonymního aktivního laika:

Křesťanská výchova se bez trochy randálu prostě neobejde.

 

Převzato z knížky: Tomáš Marný z Bludovic - A přece se točí..Murphyho zákony o církvi, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2002.