s podtitulem Proč Ježíš uzdravil Petrovu tchyni.


Zlobivci tvrdí, že Petr Ježíše zapřel proto, že mu uzdravil tchýni. Ale je to jinak. /z myšlenek P. Artura Kozíka/

Je v tom ukrytá hluboká symbolika. Minulou neděli se četlo právě to evangelium. Ježíš vstoupil do Šimonova a Ondřejova domu. Ježíšovi hned pověděli o tom, že Petrova (tehdy Šimonova) tchyně leží v horečce. V evangeliu je podstatné sdělení: "Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu ji horečka přestala a ona je obsluhovala."

Židé tehdy věřili, že horečka není výsledkem nemoci, ale že horečka je způsobená zlým duchem. Obraz tchýně je obraz nás samých. Tak, jak tchýně leží, podobně i my můžeme ležet v hříchu, bezvládně, bez síly k něčemu. Ježíš přistoupí k jejímu lůžku. A dělá ještě další důležitou věc. POZVEDÁ JI RUKU. Dotkne se jí, aby ji pomohl nejen od horečky, ale dal jí sílu VSTÁT A OBSLUHOVAT JE. V tom je obsažen celý smysl.  Zcela jistě tam nešlo primárně o jídlo, ale o symboliku toho, vstát a nesetrvávat v hříchu. Ježíš uschopňuje k činu. Jsou nutné dvě věci: důvěra v Boha a činnost. Ten pojem pozvednout ruku se vyskytuje ještě jinde v Bibli a to v souvislosti se zmrtvýchvstáním - "egeiros".

Někde v poušti žili dva mniši-starci a přidal se k nim jeden mladík, který neustále upadal do stejného hříchu (nebylo řečeno do jakého), a když se to opakovalo po "sté", zoufale se ptal starce: KOLIKRÁT JEŠTĚ BUDU MUSET VSTÁVAT? Mnich odpověděl: POKAŽDÉ, když lehneš (do hříchu), MUSÍŠ VSTÁT K BOŽÍ MILOSTI A ZJISTIT, JESTLI JSI VLEŽE NEBO STOJÍŠ. A ZŮSTAT V TOM POSTOJI.

V evangeliu čteme o tom, že Ježíš po mnoha uzdraveních odešel na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy za ním přišli a říkají: "Všichni tě hledají!" P. Artur k tomu poznamenal: "Bylo by krásné, doslova ideální, kdyby ho VŠICHNI hledali. Všichni hledali ale skutečně Jeho? Hodně lidí jde často za světlem, ale falešným. To se projevuje i tím, že zpočátku se zdá, že ukazuje na správnou cestu a že naše touhy, úmysly, jsou Boží vůlí, ale falešné světlo, které zpočátku svítilo, začne později oslepovat a když člověk zajde hlouběji za tím "světlem", tak může být na tom pak hůře, než na začátku cesty. Zároveň ale Bůh může svým pravým světlem posvítit i na to naše falešné, kdy poznáme, kde děláme chybu."

Ježíš na výzvu odpověděl: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." Ježíš to říká jasně. Nestačí jen (ob)stát, ale i VYJÍT (všude, kde je to třeba). To platí i pro nás. Nestačí "jen neležet v hříchu". Ale jsme povinni hlásat evangelium. Ostatně to čteme i v 1.Listu Korintským (1 Kor 9, 16-19, 22-23): "Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu, to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje."

 V evangeliu z min.týdne (Mk 1, 29-39) také čteme, jak uzdravoval nemocné, vyháněl z nich zlé duchy a nedovolal zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Přiznám se, že jsem dosud moc nechápala, proč jim nedovoloval mluvit, kdo je. Ale P. Artur vysvětlil, že to bylo proto, že sice věděli, kdo je, ale neměli k Němu VZTAH. Podobně i my víme, že Bůh je Bohem. Pouze "vědět" je nedostačující. Co z toho, že to (zlí duchové) věděli? Přirovnal, že je to podobné, jako když jsme např. nemocní, hladoví či žízniví, víme, co potřebujeme (léky, jídlo, pití), ale nevezmeme si to. Máme to na dosah (v lékarničce, ledničce), ale nevezmeme si to, takže v ničem si nepomůžeme a zůstaneme na tom jak jsme, nadále nemocní, hladoví, žízniví.