A není to divadelní hra..


Stalo se v jednom dni:

Dějství první - rozhovor sestry v gyn.ambulanci s vedoucí sestrou

Sestra žádá vedoucí staniční, aby nemusela vydávat pacientkám tablety chemické interrupce, protože s tím má morální problém. Vedoucí souhlasí - domluvily se, že když přijde pacientka, žádající chemické UUT, převezme si ji ona (vedoucí). Ještě později téhož dne se ukáže, že od začátku nástupu to sdělovala prim., souhlasila, ale nepředala to dál-ostatním lékařům. Jelikož každý lékař má nějaký svůj den v ambulanci, ale sestra tam pochopitelně celý týden zůstává stejná, tak ona přijde do kontaktu s každým lékařem. Nedá se tomu vyhnout. A jistě z pozice prim., kdyby jim to řekla ona, to má větší váhu, než když to sestra řekne lékařům sama. Pozn.: malá ukázka toho, jak může být někdo poškozen, když komunikace a předávání informací stagnuje.. a kolik zmatku to kolikrát vyvolá.

Dějství druhé - běsnění "Černé ruky"

V nemocnici na gyn. je lékařka, která je vysazená proti křesťanům, dává jím to patřičně najevo, dává jim zabrat, kde se dá. Vodou na mlýn je jí obzvlášť ta skutečnost, když věřící lékařka odmítá provádět interrupce. Černé ruce se obratem dostala ta informace z 1.dějství. Na inspekční pokoj se z ambulantní části doslova přiřítila, chyběla už jen pára u nosu. Černá ruka byla vytočená na max., rázovala sem a tam a se zvyšujícím hlasem pálila: TO JE VRCHOL! CO SI TO VŮBEC DOVOLUJE! JASNĚ JSEM JÍ ŘEKLA, ŽE BUDE DĚLAT TO, CO JÍ NAŘÍDÍM! Líčila to kolegyním lékařkam, kteří jí přikyvovaly, protože ona jak popadne tu svou, tak nejlépe je klidit se jí z cesty. Je tam více lékařů a lékařek, který mají podobný názor, ale respektují své věřící kolegyně. Možná někdy se zaťatými zuby, ale rozhodně je nedevalvují, neosočují a komunikace probíhá normálně. Černá ruka pokračovala ve svém monologu: JÁ NECHÁPU, PROČ TO SEM /NA GYNEKOLOGII/ VŮBEC LEZE, KDYŽ NECHCE TAKOVÉ VĚCI DĚLAT! MUSÍ POČÍTAT S TÍM, ŽE TOHLE TO TAKÉ OBNÁŠÍ.

moje pozn.: Černé ruce asi nedochází, že leckdo se dá na ženské lékařství/a sesterství/ právě proto, aby pacientce, či budoucí matce pomohl. Prioritou gynekologie a porodnictví má být přece to, aby pomáhala ŽIVOTU/UM, ne aby ho likvidovala. Vždyť si to přece odporuje.

Dějství třetí - oběť medik-stážista

 Bylo znát, že Černá ruka potřebuje někomu zasadit poslední triumfální jedovatý šíp jako zadostiučinění na její rozhozenou duši. Jako jí na zavolanou do této situace přišel nic netušící stážista. Zcela bez důvodu a nesmyslně na něho zaútočila. Direktivně mu nařizuje: PŮJDETE SE MNOU ASISTOVAT NA SÁL K INTERRUPCI? NEBO JSTE VĚŘÍCÍ A TAKY VÁM TO VADÍ??!! PROTOŽE VĚŘÍCÍM TO VADÍ, ONI NA TO NECHTĚJÍ KOUKAT, NATOŽ TO DĚLAT!

moje pozn.: V týmu je také dost lidí jako instrumentářky, anesteziologové, sestry aj., kteří k interrupci prostě nepůjdou /a nejdou/ a ne každý je věřící. Morálka zdaleka nesouvisí jen s vírou - tohle Černá ruka asi neví. Pro nejmenší bolestivost by bylo vůbec nejlepší - protože "nařízení ředitele jsou vždy platná" - kdyby z příkazu ředitele se neprováděly interrupce vůbec. Dá se jednoduše ukázat na toho a tamtoho, ale "ryba smrdí od hlavy". A těžko někdy apelovat na morální hledisko rozhodlé ženy podstoupit interrupci, když je jí to právně legislativně umožněno.. těžko apelovat, když celá společnost je nastavena tak, že interrupce není o nic většího než vytržení zubu u zubaře.. A ještě náročnější je apelovat na nevěřící ženu. Jednoduché to nemají ani věřící lékařky (a sestry), a znám osobně pár takových, zažívající intenzivní dusivý mobbing od svých nevěřících kolegyň. Nebo obráceně: věřící pacientka musí bojovat proti všem za sebe a své (nenarozené) dítě, když se jí nevěřící lékař snaží vnutit to, co je proti jejímu svědomí a nezřídka se na ni dívá jako na "pánbičkára", "blázna", pohrdlivě. A o tom, jak zoufale chybí ženské ordinace s věřícím personálem, ani nemluvím. Bylo by ještě mnoho, co k tomu tématu říci. Ale abych pokračovala.

Překvapivě se ukázalo, že: stážista je věřící, což je vždy příjemná skutečnost. Ale vzápětí ji zaklincoval následujícím: "Já jsem věřící, interrupce nedělám /ani nebude, protože se hodlá specializovat na internu, ale v rámci stáže musí projít všemi odděleními/, ale už jsem se byl podívat na interrupci v Brně a nevadí mi to".

To bylo tak na Černou ruku.. začala nevěřícně s úžasem kontrovat: "To snad není možné! Tak jednomu to vadí, druhému ne, jedni mají problém vydat prášky k umělé UUT /narážela na sestřičku v ordinaci/ a přitom jim nevadí vypsat recept na antikoncepci, nebo napsat s pacientkou žádost o UUT, někteří mají morální zábrany s UUT a přitom jako věřící používají hormonální antikoncepci..vždyť přece, když se ohání morálkou, má se to projevit napříč vším!"

A MÁ PRAVDU!!

Důvodem, proč jsem se rozhodla o tomto konfliktu o třech dějstvích napsat, je sdělení, co mi díky tomu v té chvíli NAPLNO došlo. Dříve jsem hlavou nemohla vstřebat, jak může hřích jednoho člověka oslabit jiného věřícího, či dokonce že oslabuje celou církev, když lidé vzájemně o své existenci ani netuší.

Ale pochopila jsem - je to tak! Zmínila jsem gynekologii, protože to je takové téma na očích, veřejné, ale je spousta dalších situací v běžném kontaktu, kdy věřící lidé "káži vodu a pijí víno", a právě ty skryté záležitosti, které nejsou vidět, jsou ještě zákeřnější, vytvářejí pod povrchem zhoubné podloubí.. námatkou např.: sotva lidé vyjdou ze mše (a po svatém přijímání), už před kostelem začíná šu šu šu a pomlouvání - ten je takový, druhý makový atd atd.

Napadá mě verš z Lk 16, 10 - "kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké, kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké".

NELZE sloužit dvěma pánům...(LK 16, 13). NELZE žít vírou polovičatě. NELZE si vybírat z Písma jen to, co se mi hodí... NELZE BÝT ROZDVOJENí - JESTLIŽE SE NESJEDNOTÍME, BUDEME DÁVAT NEJEN POHORŠENÍ, ALE RISKUJEME, ŽE POKUD NEBUDEME BRÁNIT KŘESŤANSKÉ HODNOTY, NEBUDEME SVÝM ŽIVOTEM DOBRÝM PŘÍKLADEM, JESTLI NEBUDEME BRÁNIT TRADICI SKUTEČNÉ RODINY (matka-žena, otec-muž, dítě/děti), NEBO POKUD KRISTA BUDEME VYZNÁVAT V KLEČE V MODLITBÁCH TŘEBAS HODINY, ALE ZLU BUDEME NEČINNĚ PŘIHLÍŽET("však ono to nějak dopadne"), KŘESŤANSTVÍ SE NAKONEC ROZLOŽÍ, ALE NIKOLIV PRO "NEPŘÁTELÉ ZVENKU V TOM ZKAŽENÉM SVĚTĚ", ALE Z NAŠICH VLASTNÍCH ŘAD ZEVNITŘ. Křesťané budou pronásledováni v různých formách asi vždy, mnoho z nich padlo nebo byli a jsou potupování, ale neztratili čest! A když padli, padli v boji!

Dovolte mi, abych závěrem místo povolení sáhodlouhých, haštěřivých, zpravidla k ničemu nevedoucích diskuzí, které by vyvstaly, každému z nás položila k sebereflexi dvě otázky:

1. Jde mi o přízeň u lidí, nebo u Boha? (Ga 1, 10)

2. Žiji pravdivě  v každé chvíli svého života?