Letošní katolická charismatická konference se nese v duchu: "Svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci." Témata konference pak najdeme v rozmezí Ef 6, 10-20.

Na P. Vojtěcha připadl 1.blok přednášek-úvod, na téma: Když docházejí síly.


Všechny přednášky budou k dispozici na mp3 či DVD, nyní se pokusím aspoň o jakousi rekapitulaci jeho slov.

Na úvod vtipně podotkl, že se velmi divil, že tato část přednášky Když docházejí síly, připadla zrovna na něho..:-D. Zároveň si uvědomil, že motto Svou sílu hledejte u Pána.. měl i na primiční upomínce.

P. Vojtěch říká: dříve jsem to, že mi docházejí síly, skrýval nebo od toho utíkal. Obojí není dobře. Že dochází síly, je přirozenost člověka. Jak většinou reagujeme při oslabení sil? Začneme řešit technické věci a když se vzdálíme od srdce, nemůžeme vnímat Boha - protože Bůh je v srdci. A právě v této chvíli vznikají pokušení.

Když se P.Vojtěch ptal lidí, co dělají, když jim docházejí síly, jeden kamarád mu odpověděl: na začátku nedělám nic, protože nechci vidět, jak mi pořád něco dochází.

Jedna vytížená maminka odpověděla: bez ohledu na únavu začnu odškrtávat jednu položku za druhou - seznam toho, co jsem si předsevzala. Jsem uhoněná, upachtěná a když se mě někdo z rodiny zeptá, zda nepotřebuji pomoct, odpovím naštvaně: Samozřejmě, že ne! Jenže při odškrtnutí poslední položky nepřichází úleva, ale PRÁZDNOTA. Kterou potřebuji naplnit (Bohem). Ale povětšinou nejsem schopna se před Bohem ani ztišit, natož kleknout.

Spoléhat na vlastní síly (bez Božího Ducha), neumět si říct o pomoc (já to zvládnu nejlépe), je hřích, je to PÝCHA. Pouze s vlastními silami nemohu nikdy vyhrát.

P. Vojtěch podotýká: Bůh někdy dopustí úbytek sil, abychom se naučili ČEKAT, Jeho slyšet. Abychom neudělali blbost, neubližovali sobě ani jiným ve snaze řešit neřešitelné.

Jak to dělal Ježíš, když mu docházely síly? My ho máme málem za antického hrdinu, ale žil v lidském těle jako my, měl své hranice. Námatkou viz bouře na moři, kdy učedníci křičeli, aby něco udělal a on v té chvíli spal. Odpočinek vyhledával. Často mu nebyl dopřán, protože lidé ho našli. V Bibli čteme, že odešel na odlehlé místo, protože se chtěl modlit s učedníky. A to byla vlastně první věc, kterou udělal, když mu ubývalo sil. Šel se modlit. A to z toho důvodu, že věděl, že své poslání může splnit jen s Otcovou vůli a s Duchem svatým. Nebo se setkával s lidmi, se kterými mu bylo dobře. Prosil, ve chvílích, kdy mu hodně docházely síly, ABY NEBYL SÁM. V Getsemanské zahradě učedníci selhali.. nebděli a nemodlili se s Ním, jak je žádal, ale zaspali v okamžicích, kdy je Ježíš nejvíce potřeboval. Platí o každém z nás - abychom byli vnímaví vůči lidem kolem sebe.

A když se Ježíš úplně vydal ze svých sil, důvěřoval, že ho Bůh v tom nenechá. Námatkou např. pokušení na poušti Ďáblem. Když Ježíš vybojoval svůj boj, přišli k němu andělé. Proč? On to potřeboval. Bůh jeho modlitby (prosby) nechtěl nechat bez odezvy. On vždy najde způsob řešení. ALE MY TO MUSÍME ČEKAT. Náš problém je, ŽE NEUMÍME ZACHÁZET S DUCHEM SVATÝM.

Ježíš šel plnit vůli svého Otce, jinými slovy, nedělal blbosti jako děláme my, kdy děláme věci ze své vůle, podle svých emotivních nálad, podle toho, co řeknou druzí.. Zapomněli jsme, že jsme se už narodili jako BOŽÍ DĚTI. A to je něco, co máme učit i naše děti. Pětiletý syn mého kamaráda - říká P.Vojtěch - si s maminkou čítavali v Bibli. Jednou řekl mamince: "mně se to čtení Bible líbí čím dál více, mám Boha moc rád". Maminka ho pochválila, že to je dobře. A synek povídá dál: "No jo, ale obávám se, že čím více budu Bibli číst, tím budu mít Boha radši, raději než Tebe.." P. Vojtěch říká: To je ono! Tento malý pětiletý kluk pochopil to, co nám dospělým je složitě "vtloukáváno" (Bůh je nade vším/a nade mnou). DĚTI BOHA V SRDCI MAJÍ, ALE JE POTŘEBA JIM DÁT PROSTOR. Kolikrát, po letech dojdeme na skutečnou podstatu bytí a říkáme: proč nám to někdo neřekl už před třiceti lety? Jenže řekl.. ale tenkrát jsme to nevnímali, nebyli jsme na to nastaveni, od mala soutěžíme o výkon, o výborné známky, poměřujeme se druhými. Zapomínáme, že každý život každého člověka je jedinečný a že máme také jedinečné poslání od Boha. Nakonec nemáme v lásce sebe ani druhé. Nedokážeme si sebe navzájem vážit, odsuzujeme jeden druhého.

Bůh nám dává sílu k plnění toho, co po nás chce. Ale pozor, když se člověk oddá zlu, tak Ďábel mu dá také sílu. A to bychom se divili, kolik síly člověk ke zlu má (v poměru tomu, kolik ji na druhé straně ztrácí..) Tudy cesta nevede. CESTA HŘÍCHU - NE!

Myšlenka: musíme se tomu učit, nacházet sílu.

Zaměňujeme vůli Boží za vůli svou a ještě chceme, aby nám Bůh k tomu žehnal. Naše vyčerpání je nakonec pýchou. Existuje však i legitimní vyčerpání, to víme.

Uvědomujme si: DUCHOVNÍ BOJ JE REALITA, DO KTERÉ JSME SE NARODILI. NE PROTO, ŽE JSME SI TO SAMI VYBRALI, ALE PROTOŽE TU EXISTUJE NEPŘÍTEL. ALE POPÍRAT REALITU NEZNAMENÁ, ŽE TATO REALITA NEEXISTUJE. Bagatelizuje se to: ále, co nepřítel. Konej dobro(a je to)! ALE KONAT DOBRO VLASTNÍM ÚSILÍM BEZ BOHA JE NEJVĚTŠÍ POKUŠENÍ. A PŘEDEVŠÍM - NEBOJUJME MEZI SEBOU V RODINĚ, V MEZILIDSKÝCH VZTAZÍCH. ANI SAMI SE SEBOU. NEBOJUJME MEZI SEBOU, ALE PROTI ĎÁBLU.

P. Vojtěch citoval z Písma, z Listu Jakubova, 4.kapitola, 7.verš: 1. Podřiďte se Bohu, 2.vzepřete se ďáblu (a uteče od vás), 3. přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.

Přičemž toto pořadí je velmi důležité.

V úseku Listu Efezským, na které se vztahuje letošní konference, čteme: Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy opásani kolem beder pravdou, obrnění pancířem spravedlnosti, obuti k pohotově službě evangeliu pokoje.

Jelikož tohle bude rozebráno v dalších přednáškách, dotkl se toho jen rámcově. Pár myšlenek:

Stůjte tedy opásani kolem beder pravdou - často lžeme sami sobě (o sobě), ostatním. Také si často myslíme, že jsme spravedliví. Nikdo není spravedlivý, jedině Bůh! Nejsme spravedliví, ale jsme ospravedlněni(skrze víru). Ale jestliže si nepřiznáme, či budeme skrývat hřích(y), nevyznáme, právě tehdy se stáváme živým terčem Ďábla. Buďme tedy vždy pravdiví..

Neutíkej (z boje)! Neobracej se k nepříteli zády! Záda jsou nejzranitelnější. Postav se čelem! Proto máme duchovní zbroj. Štít před sebou! Často míváme štít v batohu, nebo v podpaží.. takže - před sebou!

Pokoj našeho srdce - je největší poklad, který nám chce Ďábel vzít..