Dne 14.7.2018 na Katolické charismatické konferenci měl přednášku P. Réne-Luc na téma "Křesťan v plné polní". Bylo to hutné, obohacující a myšlenek tolik, že těžko - nyní - je ještě formulovat. Rezonují ve mě stále, musí se usadit. Spíš napíšu jen málo střípků. K Vašemu štěstí je možno všechny přednášky objednat v mp3 či DVD.


P. Réne-Luc začal tím, že ve Francii chodí jeden člověk v brnění - či je mráz či horko, a je to nepohodlné, ale jen myšlenku k tomu: že my křesťané jsme to brnění odhodili.. myšleno v kontextu tématu konference, srovnej s Efezským 6.kapitola, od 10.verše po 20.-tý. Výzbroj proti zlému. Píše se tam, mj. "Oblecte plnou Boží zbroj.."

Dále, že jednou vylezl na horu Mont Blanc. A že v údolí je vidět kopu hemžících aut, horu mají jako na dlani, ale málokdo si dá práci na horu vystoupat. Přičemž vystoupit na horu k Bohu, nestačí jen jednou (jako na Mont Blanc), tam je potřeba vystoupávat neustále. V Písmu Hospodin často vyzýval vystoupit na horu, když se projednávalo něco důležitého. Těchto situací najdeme v Písmu více.

P. Luc pak ty pilíře duch.života (záchytné body) přirovnával s horolezectvím a popisoval ty kladky a jištění. Můžeme si zopakovat ty pilíře:

- četba Písma, četba duchovní literatury

- svátost smíření, modlitba

- mše svatá

- mít svého duchovního vůdce (tady poznamenal důležitou věc, že správný duchovní vůdce nesoudí, neříká, co máš či nemáš dělat, nedělá za Tebe rozhodnutí - naopak, každé rozhodnutí je na Tobě - Ty ho musíš udělat. Duchovní vůdce pouze DOPROVÁZÍ. Pochopitelně, duch.vůdce nemusí být nutně kněz. Ale je-li to kněz, může se stát, že po čase bude povolán jinde. Ale nemáš být na něm závislý. On Tě má doprovázet k Bohu, ne připoutávat k sobě. Někdy to může být rána, ano (jeho odchod jinam), ale to neznamená konec duchovního života. Co dělat? Najít si jiného! Přirovnal: když se odstěhuje můj lékař, taky nepřestanu chodit k lékaři. Najdu si jiného.

Máme být ve víře vytrvalí. Jinak - jestliže s řídíme jen emocemi - často probíhá jo-jo efekt. Přijdeme na obnovu, jsme plní nadšení, radosti, přijdeme domů... a jsme zase na zemi, v údolí pod horou, nedaří se nám to, co jsme zažili, vnášet do našich rodin, domovů, v práci. Přejde rok, a zase na duchovní obnově vyrosteme do výšky.. a tak pořád dokola.

pozn.: Napadá mě citát z Písma: "Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha! (kniha Přísloví 15.kapitola, 13.verš)

Radost (z víry) na nás křesťanech není znát. Řada lidí chodí naštvaných, zasmušilých. Dennodenně si pročítám Minutěnku biskupa Josefa Hloucha. Ve dnech konference se tam zajímavě našla myšlenka, která korenspondovala s tím, co zaznělo na konferenci. A 15.července je tam úvaha Umění radovat se. P. Hlouch tam píše, mj. že .."Radost předpokládá sestřičku skromnost. Náročný člověk, kolik tužeb má, tolik si na sebe upletl bičů. Pokoje dojdeš množstvím radosti (a odříkání), kterou jsi z lásky k Bohu způsobil bližním. Raduj se z víry, kterou vidíš Boha v sobě i vůkol sebe ve všem!".., píše biskup Josef Hlouch.

P. René Luc říkal, že jsme pořád rozptylování OBRAZOVKOU. Všude, kde se člověk dnes podívá, je obrazovka. Své duchovní slovo na konferenci prokládal příbehy lidí. Obzvlášť následující mě dostal:

Ve Francii žije syn s mamkou. Vy tomu v ČR říkáte mamahotel. Syn je ve zralém věku. Jednou se syn s matkou díval na televizi, kde dávali dokument o lidech s quadruplegií (pozn.: ochrnutí na všechny čtyři končetiny). Syn říká matce: "Mami, jestli se dostanu do takového stavu, tak mě odpoj od přístrojů. Nechci takto skončit, jak vybledlá zelenina. To bych umřel." Matka se na něho podívá a ujišťuje se: "OPRAVDU CHCEŠ, ABYCH TĚ ODPOJILA OD PŘÍSTROJŮ?" A on: ANO. Matka vstala, šla do jeho pokoje a začínala vytahovat z el.zásuvek počítač, i-phone, mobil a všechna ta elektronická zařízení. Otevřela okno a vyhodila to ven. Vše se rozbilo. Synek šel málem do mdlob a zvolal: Co teď budu dělat? Já asi umřu!"

Ze všech řad na konferenci zazněl smích. I mě to pobavilo. Ale zároveň mi naskakovaly myšlenky jako divé. Uvědomila jsem si, jak velká hloubka se v tom ukrývá. Mamka to pochopila dobře. Viděla, že syn je v agónii, v umělém spánku přístrojů virtuálního světa, požitků, zahálky. Nadpis "deadline" se mu skvěl na čele již dlouho.. Ve skutečnosti živořil. Nejsme to i my? Zdraví, chodící lidé, ale uvnitř chcíplí jako ta vybledlá zelenina? Navenek zdraví, ale ochrnutého ducha? Paralelně s tím jsem si vybavila Joni Earecson, která ve svých necelých 18-letech po nešťastném skoku do vody ochrnula na všechny končetiny. Prošla úzkostí, depresemi, ale po čase začala šířit radost z evangelia, předávat živé svědectví víry. Proč to zmiňuji: právě v těchto dnech jsem si opětovně četla v jejích knížkách. A při tomto příběhu se synkem jsem si vzpomněla, jak byla ona a stovka dalších (tělesně postižených) lidí na semináři, který měl učit dobrovolníky pomáhat tělesně postiženým. Mnoho lidí podobných Joni, nemělo to štěstí, že by měli kolem sebe lidi, kteří by se o ně starali. Řada takových lidí byla vlastní rodinou odvržena. Joni měla vždy stabilní rodinné zázemí a nic se na tom nezměnilo ani po úrazu. Když pak cestovala po různých rehabilitačních zařízeních, byla osudy lidí často šokována. Do té doby si myslela, že to mají všichni tak jako ona. A to byl impuls k tomu založit společnost Joni a přátelé. Čili ta její pomoc se neomezuje jen na duchovno, ale i na praktickou stránku věci. Právě na tom prvnotním semináři vystoupil Greg Barshaw s úvodním duchovním slovem, který celé roky pečuje o mentálně postižené děti a mládež. Telefonovala mu matka, která byla konsternována z toho, že jeji zaostalá dcera se tak rychle učí. Citoval 1.list Korinstským 2.kapitolu, 12-13. verš. Říkal, že často viděl, jak se Duch Svatý dotkl mysli zaostalého člověka a zjevil mu pravdu, která byla daleko nad možnostmi jeho chápání. Nikdo nepotřebuje výjimečné IQ, aby pochopil Boží slovo. Jen Ducha Svatého v sobě. Otázka zní: kdo je vlastně mentálně postižený? Každý je mentálně postižený, když se snaží dostat se k Bohu jen svým myšlením, pomocí intelektu. Vlastně hrdost na to, jak nám to myslí, nám může v této věci překážet. Vše, co potřebujeme, je víra.

Nebuďme jako ta mdlá zelenina!

A ... zkusme si představit, že aspoň na jeden den vypneme mobil, televizi, počítač.. s touto výzvou přišel P. Luc. Dokážeme to?