... tím méně musí brát zpátky (když se zmýlí v úsudku)


Téma jazyka, řeči-mluvy, jsem zde na Signálech rozvinula už vícekrát-z vlastní zkušenosti. Odkazy přidám na konci článku, abyste měli kompletní informace, takový "seminář". Tohle téma není však zdaleka vyčerpané. Jedno nedorozumění, které se rozvinulo až do obludných rozměrů, mi dalo podnět opět napsat.

Aniž bych chtěla zacházet do detailů, šlo o situaci, když jsem včas neoznámila něco někomu, který ty informace získal od někoho dalšího, ale příjemce zprávy to přijal zkresleně a tím ten obsah změnil význam...rozšířily se fámy a díky tomu, že k pův.informaci si každý přidává to své, roste to často do neskutečných rozměrů a uvést vše na pravou míru, je nesmírně náročné. Mnohdy až nemožné...vypátrat, kdo vlastně komu, kdy a co řekl.. Notně mě to poučilo, abych řešila věci zavčas. Utvrdila jsem se ale také v tom, že "lidská povaha je všude na světě stejná". Nic nedokáže zanechat po sobě tolik nedorozumění, zloby, nenávisti, negativismu, škody, přetrhané vazby, roztrpčení, křivdy, malost, ztrátu sebevědomí atd., než právě neukázněný jazyk. Bůh lidskou povahu odhadl DOKONALE. Ne nadarmo se v Bibli můžeme dočíst o celých pasážích ohledně varování před nedobrým užitím jazyka. Respektive naučit se, kdy je čas mluvit a čas mlčet.

Příčí se mi pomlouvání a šuškání o druhých - ale když bych to brala do důsledku, učinila jsem zavčasu stop? Když jsem byla někde, kde se začalo o druhých mluvit, ohradila jsem se, že takto teda ne?.. Čili uvědomuji si - nemusím nutně o někom mluvit, ale mohu mít podíl na tom výsledku..

Ale chci říct - mám problém spíš opačného druhu. Jsem silně emotivní, a pokud zraním slovem, je to skrze emoci. Sebeovládání-tomu se musím učit. To znají cholerici, sangvinici... okamžitě reaguji na podněty, stejně tak rychle se záhy zklidním, ale - mezitím seknu slovem.. Nechci to. Ale je to tak. Chci touto statí říct, že může být celá škála toho, jak můžeme hřešit jazykem.. ovšem o to více je dobré na hodné užití jazyka/mlčení MYSLET NEUSTÁLE.

Nedorozumění v písemné komunikaci /maily, sms/:

- pisatel si často neuvědomuje, že příjemce, který obsah textu dostane, pisateli "do hlavy nevidí". Tzn. píše to tak, že příjemce nepropojí souvislosti nebo je propojí jinak. Mailu třeba chybí jasné sdělení -hlava, jádro, pata. Dále co by v běžné komunikaci vypadalo nevinně, bezelstně, při čtení textu může dostávat jiný význam, i negativní. Je problém že nevidíme na tom druhém mimiku, gesta.

- pokud možno psát jasně, věcně - jedno téma, nesměšovat kopu jiných věcí

- jestliže vás něco rozruší - ale osvědčilo se mi to prakticky kdykoliv - napsat mail, napsat tam vše, co mám na srdci, nebrzdit se - ale po dopsaní neodeslat hned. Uložit do "Uložit a zavřít". Další den-nebo až se k tomu dostanete - si to vše přečíst znovu. Často to uvidíte druhý den jinak.. zároveň si uvědomíte, jestli nepíšete blbosti.. pokud jste byli i něčím rozrušení, jste také druhý den zklidněni. Mail upravíte třeba vhodnější formou - pokud vidíte, že ně něco reagujete přehnaně.

- týká se o i příjemce, jestliže ho něco rozruší/vytočí, NEREAGOVAT IHNED. Protože z toho horkého ostrého jazyka se nadělá kopa škody. Je třeba nejdříve zchladnout. Počkat také do druhého dne. Když je emoce negativní, často přisuzujeme pisateli něco, co tam ani není - pro "rudo" totiž nevnímáme ty nuance.

- v písemné komunikaci stačí kolikrát představit si sám sebe na místě příjemce, jak tam sedí, otevře mail, nevidí nás. Když si sebe představíme na jeho místě, lépe pochopíme, jakým způsobem mail uchopit. Musíme se zamyslet, jak bychom to četli my. Může se předejít nedorozumění.

- dodržovat to, co v přímé komunikaci - jeden napíše, druhý odepíše, opět napíše ten druhý.. atd. V přeneseném slova významu "neskákají si do řeči"/do psaní/

- nikoho nezahlcovat maily/sms. Tip: jedné osobě napsat jeden mail 1xtýdně. Platí to i obráceně /s odepisováním odpovědi/. Nakonec, kdysi žádný internet neexistoval, psaly se dopisy ručně a jeden takový dopis putoval k odesílateli poštou i týden.

- uvážit, co je záhodno sdělit osobně než v písemné komunikaci

Donedávna jsem si myslela, že v přímé komunikaci (tváří tvář) nemůže dojít k nedorozumnění, ale spletla jsem se. Může (v přímé i zprostředkované) a dle mého názoru jsou dva hlavní - vědecky neprobádáné, ale očekávám patent :-) - důvody:

1. člověk slyší, co chce slyšet

- vybere si informace, které potřebuje, příp. odnese si jen část informací

- zkombinuje sdělené tak, aby vyhovovalo jeho úsudku o někom či něčem

2. člověk řekne A., ale neřekne B.

- info jsou pak zkreslené, chybí důležité jádro, tato chyba ovlivní význam obsahu..

 

 Tón hlasu /vsuvka/:

Z filmu Hodíme se k sobě, miláčku /Vlastimil Brodský, Jana Brejchová/: ON potřebuje ke spokojenému životu normálně se najíst, vypít pivo a koukat na oblíbené Branky, body, vteřiny. ONA potřebuje kulturu, poetiku, vznáší se v oblacích, "přízemní věci" jako vaření, úklid, jsou ji cizí. Často jí bolí hlava.. ON se po letech nakopne a koupí lístky na operetu Veselá vdova - říká: "podívej se, co jsem koupil, lístky na Veselou vdovu, kterou máš tak ráda". Ona(zaraženě): "Na Veselou vdovu?" ON: "Co je, no ty nemáš radost? Je to Tvoje zamilovaná opereta". ONA: "Ale ano, mám radost, ale .. nemohl bys jít dnes sám, mně totiž šíleně.." a ON za ni briskně dopoví:  "bolí hlava. Já jednou v životě koupím lístky do divadla, chci jí udělat radost a JÍ bolí hlava!" (paroduje ji). A ONA: "no, tak si posluž, hlavně hodně křič". ON: "já křičím?, kdo křičí?, já jsem jenom řekl, že Tě bolí hlava!" ONA: "Ano, ale ten TÓN, TEN tón, kterýms to řek". A ON: "Jo, ten tóón"..

Minutěnka P. Josefa Hloucha

P. Josef Hlouch byl Bohem mimořádně obdarovaný člověk. Tak to vnímám. Čítávám Minutěnku. Stačí mu krátký text na vyjádření podstaty. Bývá nekompromisní, "s ničím se nepáře". Jeho slova mi dlouho rezonují v srdci. Osobně bych si je nechala vyřezat do dřevěné tabulky a vyvěsila na zeď minimálně vedle modlitby Otče náš.. Tři následující Minutěnky jsou k tématu řeči, jazyka, mlčení a jsou tak výmluvná, že není potřeba dodávat nic dalšího.

 Minutěnka na 21.srpen - Řeč-dobrá, zlá!

Dobrá řeč - poselkyně Boží, nástroj Božího zjevení, sdělení dobrého srdce. Co dobrého způsobí, co zla zamezí! A co dobra zamezí a zla způsobí zlé slovo! Kdo chodí s neukázněným jazykem, ten v sobě nosí zlou infekční nemoc. Ptáka po peří a člověka poznáš po řeči! O Jobovi praví Písmo, když vylíčilo všechny rány, které ho stihly: V tomto všem nezhřešil Job svým jazykem. - Kdo nezhřešil jazykem, ten si uchová od úzkosti svou duši. Budiž tvá řeč, jako když zlata ukrajuje. Kdo mnoho mluví, ukazuje, že má jen řídké myšlenky. Nauč se užívat svých úst též k mlčení! Mlčení vytváří mudrce i světce. Žvanění - žvanily - nesnesitelné! Moudrý člověk má jazyk na srdci, hlupák má srdce na jazyku. Moudrý ví, co říká, hlupák poví vše, co ví. Chceš-li být milý, mluv s druhým o něm, o tom, co ho zajímá, a ne o sobě, co tebe baví. Jako jedu chraň svůj jazyk řečí jízlivých, bodavých, ironických!

Minutěnka na 13.říjen - Na hlubinu!

Bezedná duše se snaží proniknout až ke dnu, k podstatě věci. Běda, kdo se odnaučil sestupovat ke kořenům věcí a událostí a stal se člověkem povrchním. Vnějšek ho zajímá a poutá, detail je mu tím nejdůležitějším. Nezná požadavků, potřeb hlubin. Nikoho neuspokojí, samozřejmě, že ani sebe. Kdo se zabývá malou stránkou věcí, stane se malým. I malé věci mají velkou stránku. Stavěli dům na písku. Přišel příval, vítr, voda jej strhla. Stavěli znovu - z lepšího materiáluj, ale zase na písku - a strhlo jej to zase. Neměl základů, se stavbou nešli do hloubky. Bojme se posuzovat věci a lidi jen dle vnější stránky! Může být klamavá. Nejsme-li schopni dostat se na dno srdce, nesdělujme úsudku, neboť je tu nebezpečí, že bychom se mohli klamat a druhému ublížit! Ano, vidíš, co druhý dělá. Ale zdá víš, co se děje v jeho nitru?  Zda znáš ty obtíže, boje, rány, porážky, vítězství, oběti, dobrou vůli - a konečně bídu a bolest, zda znáš celé tajemství, které se jmenuje člověk?.. To bys musel znát celé jeho dějiny, všechny životní okolnosti - a ještě bys ho dobře neznal, poněvadž to hlavní se děje v nitru, v duši. A kdo tam všecko uvidí? .. Jen Bůh!

Minutěnka na 7.listopad - Mlčení-Mluva svatých

Vtělený Bůh - mlčel! Mudřec - mlčel. Moudře mlčet, v tom je víc inteligence, než moudře mluvit. Potůčky bublají, moře mlčí. Mlčení je umění ubránit se mnoha zbytečných soužení. Je známkou šlechtilého, zralého charakteru vyslovovat se velmi zřídka a velmi stručně o druhých. Nechej mluvit nejprve druhé, získáš čas, poznáš situaci. Vpadat druhým do řeči je sobeství, pýcha, nevychovanost, nedostatek sebevlády. Na radnici v Krumlově: Audi, vide et tace, si vis vivere in pace! Poslouchej, pozoruj a mlč, chceš-li žít v pokoji! Bůh má nejvíce pro toho, kdo miluje mlčení - z lásky k Němu. Jest však i mlčení hříšné: Mlčet ke zlu druhých, mlčením zapřít víru, nepomoci bližnímu.

Slovo mlčenlivého platí. Mlčenlivý zvlášť Bohu i lidem milý. Když oslice mluvila, prorok mlčel, když prorok mluvil, oslice mlčela! Kolik svatých si zasluhuje být zobrazeno jako sv.Jan s prstem na rtech!

 

Existuje úsloví, které si často připomínejme, zejména v pokušeních: Když Ty ukazuješ na druhého prstem, tři  míří na Tebe! (a bývá to často pravda..)

Zkoumejme především vlastní pohnutky jednání než pohnutky druhého/jiných.

 

Odkazy na dřívější články ohledně řeči-mlčení:

http://katis.signaly.cz/1701/je-cas-mluvit-i-cas

http://katis.signaly.cz/1702/hluche-sluchatko-je-cas-mluvit

http://katis.signaly.cz/1708/jazyk-moudrych-hoji

http://katis.signaly.cz/1709/kdo-hlida-sva-usta-strezi-svuj-zivot

http://katis.signaly.cz/1012/t-i-s-ta