Setkaly jsme se parta 6 věřících holek - Lenky a Katky, a všechny půl na půl zdravotnice a učitelky..


Probralo se toho hodně. Pochopitelně, témata se nakonec dotkla i těch našich profesí. Lenka-učitelka - jelikož se rozběhl projekt na otevření křesťanské zákl. školy I.stupně, mezitím došlo k průtahům, projekt někde na půli cesty zamrzl - mimoděk pronesla jednu větu - "no já nevím, ty křesťanské školy, já myslím, že kdyby se rodiče přiznali k víře, žádné křesťanské školy by nebyly potřeba. Věřící děti by si v té škole samy utvořily společenství."

Na našem setkání bylo řečeno mnoho podnětného, ale tato pozn. ve mně zapustila kořeny. Uvědomila jsem si, jak hluboká pravda se v tom ukrývá. Nejde jen o školy. Mj. mě donutila podívat se na hloubku vlastního nitra, jak dobře či špatně svědčím o Kristu já, zamyslela jsem se nad evangelizaci jako takovou.

Kdekdo bezostyšně veřejně vykládá o svých nejintimnějších věcech, kdekdo se odhaluje (nejen oblečením hraničícího s velkou mírou nevkusu), kdekdo se odvolává na svá "nezadatelná lidská práva", ale kde jsou slyšet hlasitá slova křesťanů?

Nebo kam se ztratily děti, které byly pokřtěné, připravily se na 1.svaté přijímání, ale víckrát je v kostele nikdo nevidí? Co se stalo s vírou jejich rodičů? Jaké mají děti vzory ve vlastní rodině? Je víra v rodině pouhým "odfajfknutím" si náboženských povinností? Kam se ztratila odvaha svědčit o víře? Ne násilím, ale ptám se taky, mj., jestli je vhodná selekce škol. O to přece jde, aby lidé svědčili o víře tam, kde ji ještě neznají. Argumentovat, učit se už od školy a ve třídě mezi sebou diskutovat - tj. věřící s nevěřícími - nekastovat, nestydět se za víru, osvědčit se. Dodávám, že (jen) slova málokdy stačí. Osvědčit se - ale celým způsobem pojetí křesťanského života, celým bytím, být věrohodným.

Osvědčovat víru mezi stejně smýšlejícími (věřícími) lidmi, je snadné..

Uvědomuji si závažnost Ježíšových slov:

"Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi, kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi."

(Mt 10, 32-33)