Blíží se závěr církevního roku a ve všední dny i v neděli se čtou texty o konci času. Právě na tohle téma v neděli promlouval P. Jaroslav Kníchal (zastupující kněz v naší farnosti).

Podněty:

Často říkáme, že "nemáme čas". Pravda je, že každý, bez ohledu na věk a postavení, máme času stejně, 24 hodin. Pán nám dal určité dary k tomu, abychom naplňovali Jeho vůli. A k tomu nám dal i potřebný čas.

Ústřední myšlenka: když se nám nedostává času, je to známka toho, že plníme naši vůli - něco, k čemu nás žene vlastní ctižádost, něco, co může být třeba i dobré, ale není to ve shodě s Boží vůli. Jestli jde o Boží vůli, Bůh nám dává i potřebné milosti. Pravý čas - čas ve shodě s Boží vůli. Nepravý čas - hřích, lpění na neužitečném, tzn.pro/marnění času. Strachovat se, co bude zítra, za týden, za dvacet let..

U Boha však není nic nemožné, a dokáže promarněný čas nahradit Boží milostí, podobně jako když bere jednu jedinou ovečku na ramena (nechá v té chvíli všeho, aby ji našel). Existuje úsloví, že čas jsou peníze. Je to přesně naopak. Když hromadíme statky, majetek, ve skutečnosti čas ztrácíme.

My křesťané se na to nemáme dívat jako na směnárnu s Bohem. To jest, neposuzujme to tak, že: Bůh nám prokáže laskavost, a my učiníme něco na oplátku Jemu.

Taky se P. Kníchal zamýšlel nad vděčností nad svobodou (naši země). Ptá se: kolik z nás přišlo poděkovat Sv. Anežce České za to, že se přimlouvala za náš národ? Podobně, jako když Ježíš uzdravil deset malomocných a jen jeden jediný se vrátil poděkovat. Národ tvoříme my všichni a tak se zamýšlel i nad tím, zda děkujeme i za osobní dary, které jsme od Boha dostali a zda je plodně užíváme.

Nečekejme na "příznivější okolnosti", ale pracujme "tady a ted". Jestliže např. někdo potřebuje pomoc (nejen první), neříkejme, "ten za mnou to zvládne lépe". Jsme vždy v situaci, kdy Pán žádá něco přímo od nás. To jsou ty plody darů. Ne někdo jiný, ale já to mám uskutečnit. Nebo jsme někoho dlouho nenavštívili, tak dejme si ten čas napravit to. Atd. Každý máme určité povinnosti a starosti, je však namístě otázka jak dobře či špatně hospodařím(e) s časem?

Úzkosti a starosti, které prožíváme, často souvisí s tím, že příliš lpíme na světu. Bojíme konce světa. Ale my křesťané ho máme vnímat spíš jako těšení se na Příchod Krista.


Rozjímání nad úryvky z Bible aj. k tématům výše jako "čas", "o zabezpečení života", "dary"

Čas:

V Žalmu 90, ve 4.kapitole se píše, že: Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul.

 

O (domnělém) zabezpečení života:

Evangelium dle Lukáše, podobenství o boháči a stodolách, 12.kapitola, 13.-21.verš:

(...) A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má". Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu? Pak si řekl: Tohle udělám. Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let, klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli. Ale Bůh mu řekl: "Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil? Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady na zemi a není bohatý před Bohem".

A dále pokračuje 22.-34.verš: Svým učedníkům řekl: "Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Život je víc než pokrm a tělo než oděv. (...) Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? (...) Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno. (...) Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.

 

O darech:

"Je třeba dbát na spolupráci s božským popudem.. Ve všech dobře spořádáných společnostech a sdruženích musí být kromě těch, kteří se věnují plnění jednotlivých úkolů, i jeden nebo více těch, kdo pečují o blaho celku a sledují je jako svůj cíl.. On totiž chce, abychom ho oslavovali jak přirozenými dary, které nám dává jako tvůrce, tak i dary nadpřirozenými, které nám dává jako původce milosti... Proto se musíme horlivě namáhat, abychom získali prostředky vlastním úsilím nabyté, především přesné a důkladné vědomosti a schopnost je vyložit lidem.. a dále to, jak se stýkat a mluvit s lidmi."

(Konstituce Tovaryšstva Ježíšova, č.719, 814) - převzato s knížečky: Novéna ke svatému Ignáci z Loyoly-Refugium Velehrad-Roma, s.r.o., Olomouc 2015.

 

"Dary! No tak, bude to? No sem, sem. Dary, povídám, dary! Dary jsme vám, kamarádičkové, dali. A proč jsme vám, kamarádičkové, dali dary? Inu, dali jsme vám dary, protože jsme chtěli, abyste měli radost! A proč jsme chtěli, abyste vy měli radost? Abysme my měli radost, že vy máte radost. Jenomže..měli jsme z vás radost? Neměli! Svět jste chtěli násilím spasit, manévry pořádali, lidi jste strašili, sami sebe na životě ohrožovali, a my se ptáme, kamarádičkové, kolik lidí jste cestou rozesmáli? Hmm.. A-ne-bo kolik dětí? Hmm.. Naštěstí my skřítkové jsme trpěliví, budeme to s vámi začínat znovu a znovu, budeme to s vámi smrtelníky zkoušet znovu a znovu a znovu, dokud se nenaučíte zacházet s kouzelnými dary, které jsme vám co? Dali! Třeba vám to dojde po miliónpáté, lidičkové hloupí, a-ne-bo po miliónšesté!

(ze závěru pohádky Tři veteráni)