Představte si, že chcete obdarovat a těšíte se na to, že to můžete udělat. Chcete to udělat proto, abyste potěšili. Nepůsobí pak jako studená sprcha, když ten dotyčný vyhrkne: "Ále, proč si děláš škodu!"


Přičemž kolikrát je na dotyčném vidět, že ho dárek potěšil.. Je to jakoby se styděl za to, že je obdarovaný.. nebo je to falešná skromnost? Nebo tím, že se v rysech výchovy zdůrazňuje, jak je potřebné hlavně dávat, myslet hlavně na ostatní a ne na sebe? Ale lze mít rád druhé, když někdo nemá rád zdravě sám sebe? Je to i v protikladu s jedním hlavních přikázáních - miluj bližního jako sám sebe.

Zatímco zdánlivé nepřijetí dárku, ačkolik je obdarovaný rád, bychom mohli označit za falešnou skromnost, odmítnutní daru(ů) v situaci, kdy jde o zdraví či přežití=pošetilost.

Jako malý střípek z řady možných variací, například: kamarádku opustí manžel, dělá jí naschvály, ona sama nemocná, je obtížné svépomocí živit dvě děti a muž jí nic nedává apod. a v momentě, když člověk ví, že by potřebovala pomoc - v akutní situaci hl.finanční, odmítne, "protože jsou jiní, potřebnější". Odmítně třeba pro hrdost, protože "to se prostě nehodí", "to nejde", "to nemohu přijmout".

Další, ačkoliv ne zrovna šťastný příklad, je to, když lidem bez domova je nabídnuta pomoc v podobě teplé polévky, přespání v azylových domech, ale podmínkou je žádný alkohol. Tak než se pustit alkoholu, radši pustím šanci/možnost mít aspoň trochu důstojnější žití. Že to není šťastný příklad, je proto, že problematika alkoholu lidí žijících na ulici, je daleko složitější. I když alkohol ochlazuje, tak v 1.fázi rozehřeje a to je pro lidi na ulici hlavní nebo přežít/přečkat další noc/den spíš v tom polovědomí než v plném vědomí strastiplného života. Po dlouhém protloukávání s alkoholem, je těžké se ho vzdát jednoduše kvůli vypěstované závislosti, ne, že by pomoc odmítal(i). Proto mám nutkání doplnit i to B.

Každopádně, už dlouho si uvědomuji. Dárce může mít jaký chce ušlechtilý úmysl, ale DÁVÁNÍ BEZ PŘIJÍMÁNÍ NENÍ MOŽNÉ.

Stejně tak je umění dávat. Je rozdíl dávat kvůli tomu, abychom nasbírali bobříky dobrých skutků a dávat z lásky, pro potěchu druhých, proto, že máme skutečný zájem o člověka. Vybavují se mi slova z 2.listu Korintským, 9.kapitoly: Radostného dárce miluje Bůh.

V souvisloti s tímto článkem se mi vybavilo i přijímání Eucharistie. Slyšíme slova (knězů): "Blaze těm, kdo jsou pozváni k hostině Beránkově", až na jednoho (kněze), kterého znám a který vyslovuje: "Blaze těm, kdo přijali pozvání k hostině Beránkově."