P. Jaroslav Kníchal, který občas zastupuje v naší farnosti, mi poskytl nový náhled na události z Písma, již mnohokrát přečtené a "naslyšené", ale v jiných souvislostech, což je vždy obohacující. Ukazuje se, že "učební látka" se dá zkoumat skutečně ze všech stran.


V 1.čtení jsme mohli slyšet požehnání Izraelitům: "Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě. Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý. Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje."

P. Jaroslav říká, že požehnání má širší rozměr. S požehnáním člověk zároveň přijímá závazek, aby svědčil o Kristu. A žalm 67, který se četl, odpovídá na to, jak se máme dále zachovat.

Ve čteních a žalmu, je často zmínka o národech. Slýcháváme i slovo pronárody. Co to tehdy znamenalo? Především hranice - rozdělení, mezi: náš (křesťanský) národ a ostatní (světský) národ. Jsou různé překlady Písma a některá slova se nedají přeložit do češtiny doslova. Ale slovo národ vychází také z hebrejského slova "gojim", což doslova znamená "pohané". V čem je posun nyní? Písmo nás ujišťuje, že spása přišla pro všechny lidi, i pro pohany. Stírá se hranice mezi "námi" a "jimi".

3 kroky:

1. rozpoznat znamení

Pastýřům bylo pověděno, že "znamením vám bude dítě, zavinuto v plenkách, nalezeno v jeslích".

Když se řekne znamení, většina lidí si vybaví-očekává něco velkolepého, do očí bijícího, nablýskaného, přesahujícího naše chápání-že je na 1.pohled jasné, že TO JE TO ZNAMENÍ.

Ale znamení ve skutečnosti vyčteme v obyčejných událostech kolem nás, ve vnuknutí, skrze slovo jiného, je nám někdo poslán do cesty apod. Buďme vnímaví k těmto znamením.

 

2. misionářství - hlásat Krista

"Pastýři pospíchali do Betléma.." Těhotná Maria pospíchala do hor, do Ain Karim, navštívit těhotnou Alžbětu, strastiplnou cestu.. aj.

P.Jaroslav říká - Jsou věci, které je potřeba splnit bez odkladu a zase jiné věci, které je potřeba udělat s rozvahou.

..."a nalezli Marii a děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli..."

Představte si, v jakém postavení byli pastýři. Je jim zvěstováno, že se narodil Spasitel. Oni jdou za hvězdou k Dítěti. Ale ostatní lidé zatím nic netuší.. A tak je na nich, aby byli činní, aby oni pověděli jiným. V tom spočívá misionářství - nenechávat si poselství pro sebe, ale hlásat Krista všem (zejména těm, kteří ho neznají).

 

3. umění vracet se

"Pastýři se vrátili..."

Evangelista Lukáš má v oblibě slovo "vrátit se". Jak v jeho evangeliu, tak ve Skutcích apoštolů, které je přisuzováno jemu, se toto slovo objevuje dohromady 33x! Nejznámější bude asi Podobenství o marnotratném synu. Je poznat, že pro evangelistu Lukáše muselo mít toto slovo zvláštní význam. U ostatních evangelistů se v textu tohle slovo objevuje 5x.

O co vlastně tady jde. My se obvykle musíme vrátit - v tom, kde a jak žijeme, kde pracujeme aj. Nikdo z nás nesundá tu zodpovědnost. Umění vrátit se, spočívá v tom, že se vracíme k tomu, co jsme zanechali, co jsme započali, ale začneme dělat věci jinak, nově.

Když jsme poznali milost Boží, když nám byla ohlášena radostná zvěst o narození Krista, když poznáváme, že jedině Kristus je náš Spasitel, to asi neznamená, že my sami se změníme. Co můžeme změnit, je náš postoj.

Vracíme se svědčit o Kristu kolem sebe. Vracíme se do našich rodin, do našich vztahů (leckdy těžkých). Vracíme se ke Kristu, když zhřešíme (nespočetněkrát..) Kéž je nám v tom Bůh milostiv..a dá nám požehnání.

 

Čtení z 1.ledna 2019:

1. čtení - Nu 6, 22-27

Žalm 67

2. čtení - Ga 4, 4-7

Evangelium - Lk 2, 16-21