1.díl zde: https://katis.signaly.cz/1803/bozi-pozornosti

Máte také takové horko? Když jdu coby v uniformě v areálu nemocnice, pozdravím každého, i civilistu. Ale málokdy čekám pozornost z opačné strany. Proto mě vyvedlo z míry, když: jdu, jdu a tu mě pozdraví pán-civilista. Přitom jsme se nepotkali tváří v tvář a on přicházel směrem z boku jiné budovy. Dokud se neozval, neměla jsem o něm ani ponětí. Slyšela jsem zavolání "Dobrý den", otočím se a pozdrav patřil evidentně mně. A ještě dodal: "A pěkný den". Asi hodinu nato jdu do jídelny, do které se musí vystoupat schodištěm nahoru. Protože neustále přemýšlím, můj postoj většinou hlava skloněná. Nejen skloněná, ale i unavená. Takže to byl den, kdy se mi ani nechtělo zvedat hlavu a tudíž jsem kolemjdoucím ani nevěnovala pozornost. A když jsem stoupala do těch schodů, spíš jen koutkem oka jsem zaznamenala, že navrchu schodiště někdo stojí. Že je to muž, jsem zaznamenala, proč tam stojí a nejde dolů, o tom jsem nepřemýšlela. Tak vyjdu až nahoru a k mé skloněné hlavě zazní hlas: "Nechci se Vám do toho plést, ale .." Tu jsem překvapeně zvedla hlavu, myslím i s očima s údivem dokořán, zastavila se, a čekala, co bude. A k mému ještě většímu překvapení dodal: ..."ale přeji Vám dobrou chuť!" Spadly mi sánky. Tohle, i s tím pozdravem předtím, mi zlepšilo náladu o sto procent! Nefalšovaně jsem se usmála a poděkovala. A zároveň jsem si říkala - "CO SE TO DNES DĚJE!?" Všem těm překvapením zdaleka nebyl konec. Sedím, jím, hlava skloněná, když tu zaregistruji o pár stolů přede mnou někoho, s kým jsem se potřebovala spojit a přemýšlela jsem jak. Byl to jeden pán, který má u nás sérií prezentací o zvýšení ochrany měkkých cílů ve zdravotnictví. Poznámky jsem si žádné nepsala, doma jsem pak zesumírovala, co jsem si zapamatovala a ačkoliv jsme věděla firmu, jeho přesný mail jsem si nezapamatovala. Chtěla jsem se ho totiž zeptat, zda mohu o zásadách ochrany napsat článek. Asi 2 dny jsem přemýšlela, jak na to? Napsat do té firmy, zda by jim nevadilo, že bych o tom napsala? Jít na další termín jeho přednášky a zeptat se ho tam? Do té firmy se mi psát ani moc nechtělo, nejlépe by totiž bylo mluvit přímo s ním. Jeho prezentace u nás rovněž neprobíhá denně. A za tři dny poté, co jsem se zúčastnila prezentace a neprozíravě jsem se ho na to nezeptala už tam, ho vidím v jídelně přímo před sebou!  Oslovila jsem ho, a sánky mi spadly ještě více, když mi nejen odsouhlasil článek, ale dokonce mi dovolil čerpat ze všeho, co napsal a dal mi tip, za kým zajít, kdo by mi celou jeho prezentaci mohl dát. Třešničkou na dortu v ten den byla svátost smíření. Víte, mluvené slovo není zrovna moje silná parketa. A obzvlášť když mám trému. Přesto se v mém "kuňkání" kněz vyznal. A nejen to. Dokázal z toho odtušit mnohem více a to, co mi řekl, mě skoro - v dobrém slova smyslu povalilo - po dlouhé době  jsem zažila, kdy mi kněz přesně odpovídal do hloubky nejniternějšího nitra. Celou dobu, co jsem pak jela na kole odtamtud domů, jsem to prorozjímala. Rozhodně to nemohla být "náhoda". Bylo to, jakoby přímo čekal na mě, aby mi skrze Kristovo působení řekl důležité sdělení. Koneckonců, po mně už nikdo nečekal, a po chvíli vyšel kněz ven do lavice a neustále se modlil růženec. Často ho vidím, jak se modlí i před usednutím do zpovědnice. Bylo to promodlené. Působení Ducha svatého je mocné. Bohu díky za to.